3/12/2009 — 1/1/2010
35-pet-urbA5.pdf

Čtyři stěny vymezují prostor nebo bytovou jednotku, do kterých jsme se obě zavřely, a oddělují nás od okolního světa. Každá jsme izolovaná z jiných důvodů – mateřská dovolená, pobyt v novém domově daleko odsud. Na nějakou dobu se naše činnosti uzavírají do sebe a zužují se na omezený prostor. Svět se nám osekal na rejdění po bytě. Často se nám v poslední době děje, že soustředění na pořádnou věc rozrušuje nutnost dělat věci, které jsou prostě jen potřeba a mají jen praktický význam. To je stav, ze kterého vycházíme. Čas pro nás pro obě začal plynout jinak než dříve. Začaly nás přitahovat práce, které vyžadují trpělivost, vznikají zdlouhavě, po částech a mimoděk.

Marné objekty jsou fotografická dokumentace objektů, které vznikly jako vedlejší produkt domácích prací. Objekty představují maminkovskou pečlivost, hru divných objemů soustředěných pod lustrem, systematický pořádek věcí, které denně automaticky procházejí rukama. Z praktického skládání prádla a jeho vršením vzniká vysoká a nepraktická věc, připomínající architekturu.

Okna je název kreseb vytvořené mojí levou rukou (byť jsem pravák). Záznamy mapují okraje bytu – všechna okna – místa, kudy je možné vyhlédnout ven. Pokaždé, když kojím své dítě, pozoruji vnější svět, chci kreslit a zrovna pravá “šikovnější” ruka není volná, protože je zaměstnaná důležitou věcí – péčí o dítě. Volná levá ruka by neměla zahálet a prostě se měla učit být stejně užitečná jako ta pravá.

Work Space je obraz s motivem zátíší – typické pracovní plochy s počítačem – jehož nosičem je dekorativní médium výšivky. Pracnou a zdlouhavou techniku ručního vyšívání jsem zvolila proto, že tento neustále se opakující pohled, banální a každodenní situaci, bylo nutno realisticky propracovat. Jen tak mohlo vzniknout trochu absurdní napětí nebo disproporce – podobná jakou vidím v tom, když jemnými pohyby klikáme myší a děláme přitom ve fyzickém převodu zdánlivě velké věci.

Šedé puzzle sestavené z 3000 kousků je o absurditě věnovaného času něčemu zdánlivě bezvýznamnému Z vnějšího pohledu tato akce jakoby nic neznamená, tak jako mnoho jiných možných činností v životě. Zneutralizovala jsem námět skládačky a přestříkala jednotlivé součástky na šedivou barvu, přesně mezi černou a bílou.

Top ten je řada drobných výšivek, jakoby rukou psané malé texty útržků refrénů písní z rádia, které se mi v průběhu života vypálily do mozku a vrací se mi v radosti nebo ve stresu při práci.

Petra Pětiletá
Linda Urbánková