15/4 — 16/5/2010
35-svecA5.pdf
Pavel Švec se pohybuje v aktuální a specifické oblasti současného umění, kde dochází k záměrným přesahům mezi klasickými výtvarnými disciplínami a pohyblivým obrazem. Studoval nejdříve tradiční výtvarné techniky a záhy se začal zabývat možnostmi videa a filmu. Rezignoval na konvenční výtvarná média a už od dob studijí se prezentuje jako tvůrce narativních montáží, které sám označuje jako animované filmy. Jeho videa (In a Nutshell, Life on Other Planets Contemplation with Stephen Hawking) jsou temporalizované fotografické sekvence s funkčními prvky klasického filmového syntaxu a originálním výtvarným pojetím. Východiskem jeho vyprávění je vždy silná vazba s literaturou – autorským textem, který následně pomocí akce s animovanými loutkami inovativně inscenuje. Náměty těchto zdlouhavě vznikajících a podomácku produkovaných filmů jsou příbuzné s žánrem science fiction. Švecovy příběhy ochucené specifickým černým humorem se striktně odvíjí ve velmi pochmurné atmosféře a jejich obsahem je nevyhnutelný existencionální střet s neznámými silami a posmutnělá analýza možného zániku civilizace.
Pro galerii 35m2 vytvořil Pavel Švec cyklus technicky kombinovaných kreseb s trochu rafinovaným názvem Wolf at the door, který je inspirován konkrétní rockovou baladou, jejíž potemnělý titul může sloužit jako interpretační klíč k této výstavě. Vlk ve dveřích symbolizuje modul nečekané návštěvy, která násilně pronikla do osobního pole, nárokuje si odměnu, brání útěku a čeká na bezprostřední reakci své možné oběti. Tento okamžik metaforicky vyjadřuje konfrontaci člověka s dosud neznámou a blízkou hrozbou. Divoká psovitá šelma může být vizualizací nevědomí a ztělesnění živočišných instinktů. V pohádkách bývá v takových situacích hrdina podrobován zkoušce, proto aby své instinkty ovládnul a aktivoval svoji tvořivost. Z obecnější psychologické perspektivy je v tomto souboji důležitý postoj ohroženého, který podle hodnotícího znaménka mění vlka z děsivého predátora na přátelsky oddaného hledače stopy a naopak.
Autor se touto výstavou vrací k něčemu, čeho se dobrovolně kdysi vzdal nebo před čím utekl. K zásadnímu reliktu z období studia, kdy ho oslňovalo charisma pedagoga Václava Stratila, který ve svém figurativním teritoriu choval také mnoho psovitých šelem. Tento návrat je tu viditelný v přiznaných stratilovských citacích a akcentu na kresbu přesahující do malby. Autor vytvořil typologii svých důvodů, proč se nevracet zpět a řešit znovu malířskou otázku jak malovat a co malovat. Důvody artikuluje pomocí nemalířských nástrojů a předem daných vizuálních schémat – omalovánek pro děti. Toto médium z papírnictví deaktivující vizuální imaginaci se zdá být paradoxně nejméně vhodným prostředkem. Plochy omalovánek se děti učí vybarvovat racionálně podle vzoru bez možnosti dalšího rozvoje.
Švec nastavil specifické podmínky, které umožňují interakci i při mechanickém vybarvování.
Hravě a jakoby mimoděk kriticky komentuje klasická závěsná média, která jako pravdivé nosiče estetických hodnot a svébytného myšlení v očích autora selhávají. Každý obraz z tohoto cyklu je oscilačním polem, kde se setkává banalita s patosem nebo působí jako kreativní leč hluboká past, kterou je možno ostentativně vyplnit kulturním nánosem získaným vzděláním a do pomyslné sterilní jámy odhodit veškeré vědomosti o výtvarné gramatice, malířských stylech, uměleckém kódování a zobrazivých figurách. Zpochybňuje se tu divákův sentimentální nárok nacházet v malbě a kresbě kvality jakými jsou originální imaginace, spontánnost, poznatelná autonomie, umělecká aura a přítomnost vzácného elementu zvaného talent. Cyklus, jehož námětem i použitým instrumentem je reprodukce a průmyslově vyráběný vzor, paradoxně zostřuje citlivost diváka k tomu, co vyzařují skutečné umělecké originály.
Michal Pěchouček
