27/10 — 27/11/2011
35-cihalA5.pdf

Po jediném rozhovoru s Markem Číhalem si uvědomíte důležitou věc – potkáváte konečně
člověka, který se nebojí upřímně radovat z toho, že může v této době existovat jako umělec a
tu radost s vámi navíc sdílet. Marek mluví s lidmi s otevřenou a srdečnou dychtivostí klíštěte,
čili hodně kontaktně a s jasně mířenou touhou bez vedlejších úmyslů. Proto je přirozené a
skvělé, že podobné vlastnosti najdeme i v jeho výtvarném projevu. Alespoň na mne tak jeho
kresby a obrazy vždy působily – jako bytostná exprese bez vedlejších úmyslů, která přiznává
autorův radostný prožitek z malby.

Marek svým malovaným nebo kresleným obrazům rozhodně neupírá esenciální vlastnosti
malby, jakými jsou smyslnost, gesto a intuice. Svět, který nám těmito klasickými nástroji
odkrývá, může na letmý pohled působit jako okázalá naivita, nahodile automatický záznam
nebo vyšinutá groteska z nikdy neodvysílaného večerníčku. Jenomže v mírně nepřehledných,
jemně idylických krajinách nebo zdánlivě uzavřených zátiších lze najít nastevřenou
branku do originálních obsahových labyrintů. Hospodaří tam kohorta zvířecích hrdinů
ve svorném sousedství předmětů spadlých odněkud ze vzdálené sféry hraček. Všichni
jsou aktivní, vše lítá ve vzduchu, běží tam a zpět, nahoru a dolů, vše je v pohybu a honivé
interakci. Co se asi honilo hlavou samotnému autorovi těchto pozoruhodných čmáranic?
Pokud se nebojíte, zeptejte se nějakého venkovského učitele kreslení, třeba Marka Číhala.

Michal Pěchouček