7/5 — 7/6/2009
35-ondrouskovaA5.pdf

Těžištěm současné tvorby Zuzany Ondrouškové je figurace vyjádřená sebevědomou malířskou gestikulací. Její smyslný, bezprostřední a vizuálně efektní styl malby nám znovu připomíná nenahraditelnost obrazu jako předmětu vytvořeného lidskou rukou. Motivy jsou na jejích obrazech konkrétní – odkazují k viditelnému světu zvířat nebo symbolů – ale zároveň se na malbách mnoho věcí zastírá a rozpouští. Od předmětnosti se autorka záměrně vzdaluje do lyricky abstraktních poloh v podobě skvrn, které mohou mít i čistě dekorativní povahu.

Téměř na všech obrazech, které autorka vybrala pro galerii 35M2 je přítomná labuť nebo alespoň její bílé křídlo. Na rozměrnějších plátnech středního formátu, jež vznikly dříve, se tento motiv ztrácí v barevném a živém poli roztírané a roztékající se barvy. Divák jej musí hledat téměř jako v nějaké skrývačce (KDE JE). Na obrazech menších formátů je labuť vždy ve zřetelném  příbuzenství dalšího zvířete – většinou býka – nebo v sousedství jiných tvorů a útvarů jako je želva, chameleón, krystal, duha, strom a dalších (KAM S NÍ).

Labuť je velký posvátný pták. Je to symbol duše a procesu přeměny. Labutí panna v pohádkách, symbol čistoty a světla, je podobně jako býk ženský symbol. Na obrazech Zuzany Ondrouškové dohromady vytváří jakési imaginární kouzelné bytosti, jež jsou kombinací částmi několika odlišných zvířat a tak mohou mít vlastnosti, která jiná nemají. V legendách jsou tato zvláštní stvoření manželkami božstev a v pohádkách nenahraditelnými pomocníky hrdinů.

Michal Pěchouček