7/5 — 31/6/2015
Ve výtvarném díle Václava Litvana jde originálním způsobem ruku v ruce seběvedomá monumentalita s oživující prostotou detailů, originální artefakt u něj vítá ready made a kultivovanost uměleckého jazyka ctí jeho lidovou podobu. Pro Litvanovy instalace je typická jednoduchost forem i řemeslná náročnost, se kterou vznikají. Jeho díla provází osobní příběh stejně jako lehce ironický úsměv intelektuála uvažujícího o statusu a smyslu sochařství v obecné rovině. Litvan často o soše přemýšlí a prožívá ji jako nástroj k použití, jako objekt s autonomní či kultovní silou nebo se naopak snaží odhalit jakousi rituální přetvářku náležící jakýmkoliv předmětům a jevům okolo nás.
V Galerii 35m2 Václav Litvan rozmístil čtyři objekty. Jsme zde konfrontováni s autentickou, transparentní řemeslnou stopou a s materiálovostí sochy v její důvěrné, úctyhodné a klasické dimenzi – sádra, kov, dřevo, imitace hlíny (pigmentovaný gumoasfalt). Můžeme zde sdílet autorovu oblíbenou hru na téma objem versus plocha, křehkost objektu versus jeho skrytá agresivita nebo prostě vnímat monumentalitu prostoru definovanou striktně kruhovými znaky – válec, koule, elipsa, kruh. Titul výstavy diváka bez oklik upozorňuje na důležitost dvou věcí – osobní vzpomínku a na zakřivenou plochu zobrazeného.
Nalezené, použité, rozbité a již nefunkční hrnečky s fotografickým potiskem zde představují klíčové předměty. Jeden je, zdá se, průmyslově vyrobený a druhý vytvořen pro osobní potřebu. Oba předměty tu fyzicky existují jako otravné smetí a zároveň mizí jako stopy cizí paměti, traumatické memento zaniklé lidské pospolitosti a kreativity. Jsou to posmrtné masky kdysi realizované touhy někoho obdarovat i ochoty přijmout roztomile nevkusný suvenýr. Litvan se pokusil rozečíst a pochopit nejen jejich banální příběh, ale i podivnou tvůrčí paniku, kterou obrázky na porcelánu způsobily v sochařově studiu. Zdroj fascinace, záhady, inspirace i nedorozumění Litvan zarámoval trojrozměrným, toužebně ochraňujícím kometnářem. Diváka snad vybízí k tomu, aby spolu s ním pozoroval obyčejný a nedůležitý předmět s údivem jako kdyby sledoval nejhlubší tajemství tvoření.
kurátor Michal Pěchouček
Zahnutá vzpomínka UMA Audioguide
