30/5 — 27/6/2013
35-karbusickaA5.pdf

Podstatou výstavy, kterou Stanislava Karbušická připravila pro Galerii 35M2, je spontánní uchopení tématu o obnově symbolického řádu, znovuoživení vztahů mezi vnitřní a vnější oblastí lidské bytosti a opětovném hledání mytologického vztahu k přírodě. Ústředním motivem této dočasné a křehké fata morgány se stal již na počátku ambivalentní tvor krokodýla, respektive jeho levitující vnější a vnitřní tělo, a dále květinový kotlík umístěný v ohnisku oválného stolu. Instalace Kůže upoutává plastickou invencí a pozoruhodnou lehkostí, s jakou lze spojovat rozličné, někdy až neslučitelné materiály i protikladné motivy nebo významové prvky do pevného nebo spíše smysluplného tvaru.

Stanislava dokáže vytvořit poměrně silný atak na diváka nejen skrze překvapivé, téměř akrobatické proměny čehokoliv na cokoliv, ale i zdánlivě subtilní a nenápadné formy, podobně jako to dokáže její bývalý pedagog Jiří Kovanda. Jeho dobrý vliv je v tomto případě příjemně znatelný. Označit finální realizace této autorky jako sochy nebo příspěvek k sochařství, i s ohledem na dynamicky proměnlivý status této disciplíny, by nebylo přesné. Jedná se totiž o volné divoce fantazijní celky připomínající rajské zahrady s hojně bujícím symbolickým životem. Z velké části se tu pracuje s reakcí na konkrétní prostor galerie, často ve spolupráci s jinými autory, formou krátkých a neúplných lineárních systémů a jakousi osnovu scénografických stop, kde důležitou integrační roli hraje detail. Ten zůstává ke klasickým nebo dostupným sochařským principům vlastně lhostejný, což je pro Stanislavu Karbušickou charakteristické. Prvotní kvalitou u ní zůstává spíše bezprostřednost záznamu, a proto má centrální místo v tvorbě Karbušické médium kresby, dočasná plasticita a různé nevýtvarné stimulátory smyslů. Pozorovat Stanislavu při práci v ateliéru pro mne bylo velmi inspirující. Zahlédl jsem na okamžik to nejtěsnější spojení mezi jejím světem fantazie a schopností originální umělecké tvorby.

Michal Pěchouček