25/4 — 26/5/2013
35-krissakA5.pdf
Výstava Dárky, kterou Patrik Kriššák koncipoval pro Galerii 35M2, představuje několik jakoby dočasných a spontánních studií na téma malba, její možnosti materiality, viditelnosti nebo její schopnosti definovat prostor. Objevují se zde některé autorem oblíbené prvky jako elektrický obvod, černobílý perspektivní rastr či ready made. Precizní instalace vytvořená z lapidárních forem upozorňuje na samotný akt tvorby. Akt v tomto případě nemusí souviset s krásou řemesla nebo s logikou, ale spíše podléhá podobné zákonitosti, jaké například praktická magie. Tedy především zákonům podobnosti a doteku. První pravidlo autora povzbuzuje k dosažení cíle skrze mimesis nebo imitaci, kdy se skrze podobné vytváří podobné, jako například v obrazech s názvem Zahrada nebo v kresbě z cyklu Hvězdárna. Z druhého zákonu se vyvozuje nutnost kontaktu s osobou, jak již napovídá samotný název výstavy, skrze předmět. Toužebně například prostřednictvím opatrovaného rodinného hrnku, několikrát použitého malířského podrámu pietně umístěného na polici. Tyto předměty mohou skrývat ochrannou sílu, která na majitele obvykle působí svoji materiálností – tedy výhradně dotykem.
Patrik Kriššák má sklony k jisté obřadnosti. Organickou součást jeho instalací často tvoří závěsné jednotky s povahou kultovních předmětů nebo domácích oltářů. Navíc důkladnost s jakou pokaždé hledá v prostoru to správné místo pro jakýkoliv předmět se zdá být až přepjatá. Ve své pracovně a v galerijních instalacích Patrika Kriššáka narazíte na samozřejmosti v podobě klasického i alternativního materiálu, objektu, kresby, několikrát rozmalovaného a odloženého obrazu, jednoduchých elektrických obvodů nebo prostě jiných stop časově náročných činností. Klíčovým materiálem Patrika Kriššáka zůstávají delší dobu ready mades, použité nebo nepotřebné věci. Přitahuje jej pouze to, co se jeví jako bezpečné místo pro uložení nebo zachování vnitřní krásy. Odpad nikde nehledá, vytváří jej zčásti mimoděk sám, například jako vedlejší produkt své řemeslné a výstavní aktivity. Životodárné smetí bujně roste vedle něj jako kdykoliv přístupný polotovar, organický a čím dál tím víc soběstačný nános. Všechno to nahromaděné a oživované sice v různé míře souvisí s klasickým závěsným obrazem, ale Kriššákův duch nepokojně a těkavě prostupuje neohraničeným teritoriem reality. Definovat řemeslnou a intelektuální roli tohoto autora je proto možné jen přibližně a s rizikem. Proniknout k principům jeho uměleckého myšlení není jednoduché. Jeho systém se jako hustá asociativní síť souvislostí neustále proměňuje, řečeno doslova a bez patosu v každém okamžiku, zároveň se záměrně uzavírá nebo se převrací její hierarchický smysl, a proto vyžaduje velmi trpělivé čtení.
Michal Pěchouček
