12/5 — 5/6/2011
35-CulikA5.pdf

Od popoledních hodin minulé soboty do této čtvrteční hodiny podvečerní se po celou dobu z útrob domu linuly šramotné tlumené zvuky. Kolemjdoucí, třímaje trhavým pohybem kliku, se mohl ujistit, že vstup do místností používaných jako galerie je skutečně zamčený. Ve zmíněném čase zde vznikal beze svědků nový umělecký tvar, který je zde nyní k vidění pod výstižně lákavým názvem člověčina.

Dobrovolně a zevnitř uzamčený autor tvaru, jenž se této činorodé izolaci podrobil, letos diplomuje v ateliéru kresby na pražské AVU, což je příznivá shoda okolností. Společně s ním jsme si totiž kurátorsky a v přátelském duchu vytyčili skromný cíl, mající podobu výstavy, jež vzniká prakticky z ničeho a během krátké doby. Odborně řečeno se jedná o takzvanou otevřenou formu, která se může organicky, neplánovaně, čili bez jistých záruk o výsledku, vyvinout naprosto libovolným směrem.

Mluvili jsme s autorem již na prvopočátku o jakési kreativní trémě, o neuklizené tvůrčí laboratoři umělce samotného, o toužebně možném pohledu do jeho mentální dílny, pohledu odhalujícím, kompletním a zároveň neuspořádaným. Navíc se fotografický dokument této akce tímto okamžikem stává seriózní částí autorovy diplomové práce.

Autor finálního leč otevřeného tvaru si princip organického tvůrčího procesu osvojil dlouhodobě především díky kresebnému poloautomatismu nebo jakési psychografiky, jež je mnohdy vybavena vysvětlujícími texty. Středobodem a podmínkou metody zůstavá človíček, který je zobrazen jako hadicovitá figurka.

Tato metoda má sloužit jako nástroj k vyhrabávání původních zdrojů imaginace a metajazyka, kterým lze vyprávět prastarý, kosmologický příběh o bodu nula. Sám autor přiznává, že s ním lomcuje soucit veskrze rozverný a člověčí, jenž v něm nula v bodu vzbuzuje. Taktéž s ním často lomcuje kolísavě marná touha zůstat autentický a nehrát na touhu po autenticitě u diváka uvyklého na ledacos. Ale i tak je pro autora útěk k evidentnímu i zdánlivému nesmyslu silnější než cokoliv jiného.

Proto využívá každou příležitost z dlouhé chvíle zahánět kresby do tmavého kouta, rozpomínat si na citoslovce nebo bláboly znějící jako poučky, popisující řád i chaos věcí, prostě všeobecný zmatek, kde se hrůza a humor potkávají v úzké spojitosti.

Michal Pěchouček