15/3 — 8/4/2012
35-gaziovaA5.pdf
Malířka Laďa Gažiová a fotograf Peter Fabo připravili pro galerii 35M2 společný projekt, kde se představují v poněkud novém světle, protože oba inovativně rozšiřují formální arzenál své dosavadní tvorby. Laďa prezentuje cyklus černobílých fotografických obrazů a Peter objekty ze dřeva. Výchozím a pracovním tématem jejich výstavy se po vzájemné dohodě staly jejich oblíbené nerosty.
Kameny fascinují svojí vnitřní stavbou, vzhledem a především podivuhodnými tvary, které těm, kdo chtějí věřit, potvrzují mimozemskou existenci. S lhostejností k mineralogii jako nejstarší vědní disciplíně, lze toto kosmologické téma pojmout naprosto vážně formou obraznosti, jež nevylučuje pravidla vědecké ilustrace ani poetický jazyk modernistické malby. Laďa i Peter jsou autoři známí mimo jiné pro svůj osobitý výtvarný cit a uvážlivou volbu použitých nástrojů, technik a materiálů. Volně pojaté téma mineralogie zavedlo tyto současné umělce k prastarým historickým technikám, které stojí mimo oblast umění nebo s ním neměly dlouho nic společného.
Černobílé obrazy knižního formátu Laďi Gažiové otevírají stránky fiktivního krystalografického alba. Jednotlivé listy zobrazují konkrétní nerosty a působí jako grafické tisky nebo kresby. Vznikly však prostřednictvím techniky fotogramu – přikládáním předmětů na fotopapír, následným působením světla a chemickým procesem. Zvolená technika fotogramu původně využívající fotogenickou stopu trojrozměrných předmětů, se v tomto podání vtipně obchází a předmětná realita se nahrazuje plošnou iluzí vyřezávaných šablon. Vznikají věrné a originální otisky pomocí světla – podobně jako photogenic drawings (vědecké ilustrace z půle 19.století). V tomto případě ale nejde o zapisování reality, ale o originální vazbu fotografie s klasickou malířskou zobrazivostí, rafinovanou vizuální hru, kde se pomocí světla vytváří nepřímá stopa.
Plošné a neiluzivní kompozice Petra Faba vznikly technikou intarzie – skládáním a fixací dýh do obrazců s ohledem na barvu a strukturu dřeva. Pomocí této organické techniky se volně imituje morfologie anorganické hmoty. Navíc není zcela jasné, jedná li se v tomto případě výhradně o fotografické koláže, objekty, obrazy nebo jejich dokumentaci formou obazové publikace. Způsob instalace i adjustace napovídá, že na tom zřejmě nezáleží. Fabovy kompozice též mohou lehce připomínat anonymní nebo lidové umění z naší nedávné lokální historie. Důležitost zde nespočívá v autorství ani v médiu, ale v ošidné materiálnosti vůbec a také v povaze samotné dekorativní techniky intarzie. Ta kdysi ve svých počátcích mechanicky napodobovala kamenné mozaiky; až později přecházela přes geometrické obrazce k jiným vzdálenějším motivům. Díky tomuto souboru si uvědomíme, že existují elementární výtvarné formy a schémata nezávislé na čase. Například v barokním užitém umění lze zpětně nalézt specifické fazetování připomínající kolážovou estetiku kubismu atp.
Michal Pěchouček
