1/12/2011 — 1/1/2012
35-zavodovaA5.pdf

Kateřinu Závodovou známe především jako autorku originálních, poeticko – metaforických obrazů, které se hýbou a kde ústředním motivem bývá zejména lidská figura. Kateřina pracuje s jednotlivými záběry jako s elementární vizuální jednotkou, kde se odehrává aranžovaná performance, jež začne a skončí. V těchto pohyblivých obrazech stále znovu a v jemných odchylkách vyvažuje možný poměr mezi lapidárností a patosem, který s sebou nese význam samotné akce. Všechny postavy z jejích dosavadních videí různým způsobem upadají do snění o akrobaticky změněném fyzickém stavu, vzdorují pádu nebo se naopak dobrovolně oddávají jakémusi gravitačnímu kómatu. Děje se tak skrze reálný nebo zpomalený záznam jejich pohybu nebo čistě symbolicky, jako v případě akce s vyhrabaným, v zemi nalezeným balónkem, který vyletí vzhůru a zmizí.

Výstava Všude je něco je na první pohled překvapivá v tom, že tu žádné reálné postavy nenajdeme. Dokonce by se dalo říci, že se Kateřina Závodová rozhodla formou instalace vyprávět příběh zcela nový – příběh o něčí nepřítomnosti. Důležitou a viditelnou změnou v její tvorbě je fakt, že se zde významově propojuje materiál, který je nalezený a není nijak manipulovaný.

První část instalace v galerii 35M2 tvoří papírové objekty pocházející z výstavy ze zemědělského muzea. Je z nich vytvořena poněkud klaustrofobní prostorová geometrická osnova. Divák je zde konfrontován pouze s částí nepřítomného celku a s předměty, které již ztratily původní funkci. Tato skutečnost ale nijak nebrání, abychom hnědavé stopy na hnědavém povrchu nemohli vnímat jako bezděčné a samovolné fotografické stíny neznámých událostí. Druhá část sestává ze dvou pohyblivých obrazů s krajinným motivem, který zde volně inovuje zmíněný postup – vyvažování patosu a lapidárnosti. Na jednom sledujeme pneumatický pohyb sportovní haly připomínající dýchání a na druhém déšť, který se snáší na fontánu mimo čas její aktivní sezóny. Obě spojuje jakási ezoterní symbolika přirozeného pohybu a základních principů, jež mají působit oživujícím způsobem.

Michal Pěchouček