10/5 — 3/6/2012
35-burgertovaA5.pdf

Kateřina Burgertová je absolventkou malířského ateliéru. Od konce studií se ale velmi intenzivně věnuje médiu kresby, ke kterému si za poměrně krátké období vytvořila svérázný a extrémní přístup. Jak sama říká, na malbu se teprve toužebně chystá. Prozatím vytváří časově náročné a stylově vycizelované básně kreslené obyčejnou tužkou. Její obrazy zaujmou sílou melancholie, křehkostí formy a nezvykle náročným autorským úsilím o maximální věrnost a úplnost poetických či snových vizí.

Pro tuto výstavu se Kateřina Burgertová nechala volně inspirovat snímkem l’Enfant Sauvage (1970) od francouzského režiséra Françoise Truffauta a vypůjčila si titul tohoto filmu pro nový cyklus kreslených obrazů. Postava v Truffautově snímku v době svého nalezení neuměla mluvit, neznala základní společenské chování a její rodinný původ zůstal navždy neznámý. Své dětství z tajemných důvodů strávila sama v lese. Jisté bylo pouze jedno – takového jedince už není možné naučit mluvit nebo jej socializovat, či dokonce vzdělávat.

V obrazovém cyklu o pěti částech se vlčí dítě stává klíčem k baladickému příběhu, zároveň
i průvodcem, který se na chvíli objeví a zase zmizí. Každý z obrazů Kateřiny Burgertové představuje pečlivou rekonstrukcí vnitřní krajiny, kde vystupují další postavy – trudomyslné sestry, rybář se psem nebo duch staré ženy. Zvláštní pozornost je tu věnována krajině a interiérům, kde se s horečnatou obsesí kumulují a komponují přírodní prvky nebo detailní vybavení místností. Evokace těchto míst je mimo jiné založena na vzájemném prolínání různých situací a paralelních dějů, neexistenci horizontu a lhostejnosti k perspektivě. Tento způsob stupňuje možnost jiného čtení obrazů. Ačkoliv má vše věrnou a poznatelnou podobu, divák se v kompozicích může ztratit a dlouho hledat cestu zpět.

— Michal Pěchouček