08. 04. 2022 – 28. 05. 2022, vernisáž 07. 04. 2022 18:00

Výstava Jindřišky Jabůrkové (AVU) a Kristíny Haviárové (AVU) přináší kompletní změnu prostoru ve vnímání galerie 35M2. Exhibice se tak stává environmentem samotné hmoty nejen prostoru, ale i jednotlivých předmětů, které zahlédneme při jejich odpočívání. Obě autorky se ve svém rukopise plně doplňují. Ani jedna není dominantní, ani jedna se neztrácí. Zájem přichází o věci obyčejné, nepodstatné, až materiálně se propojující. Materiál je zde důležitý. Vytváří totiž hlavní podstatu celého obsahu výstavy. Obě autorky pracují velmi citlivě a křehce nejen s hmotou skrze vizuální stránku, ale i tu nevědomou.

Mám v sobě vše, co potřebuješ. Jsem živočišná. Jsem vlhká. Jsem poddajná. Hněteš mě ve svých rukou. Jemně. Lehce a já se tvaruju. Podle tebe. Podle toho, co ze mě chceš mít. 

Místo se vždy konkrétně definuje specifickou fyzikální vlastností a prostorovým ohraničením hmoty – to zde obě autorky vědomě zavrhují. Svůj zájem soustředí na bezděčnou hmotu (energii), která proudí mezi všemi předměty, bytostmi a entitami, a vytváří tak mezi nimi vztah. Hmota (energie) je však nevědomá – nevíme, kde se přesně protne a odrazí, nevidíme ji, ale pociťujeme ji. Ona látka nás přesahuje. Zasahuje do minulosti, přítomnosti a současně se již může vyskytovat i v budoucnosti. S hmotou je také propojen prvopočátek. Půda jako zdroj živiny, zdroj růstu, ale také posledního konce. Přicházíme z půdy a zpátky se do ní navracíme.

Mám v sobě vše, co nabízíš. Jsem směsí. Jsem suchá. Jsem zbytek tvého tělesného já. Propadávám ti skrze prsty a ty mě ignoruješ. Šlapeš po mě.  

Skrze samotné autorky získává prostor své vlastnosti, které připomínají určitou integritu hmoty (environment). Vnímáme bezčasí, osamělou poušť či metafyzický prostor krajiny, kde se odehrává efemérní živoucí matérie. Ona látka definuje i jednotlivé ohraničení předmětů a objektů (které se vynořují), ze kterých můžeme pochopit, oč se jedná – avšak prekoncepty věcí, tak jak se je naučíme od malička pojmenovávat, najednou nedávají smysl. Jako by nám došla slova k pojmenovávání. Jako by předměty samy chtěly být něčím jiným. Ony věci jako by se navracely k prapůvodní hmotě, ze které vznikly. Absenci člověka, kterou na výstavě zaznamenáváme, supluje živoucí hmota skrze jeho každodenní předměty či dna tělesných zbytků. Kolísavost hmoty je součástí koloběhu energie na tomto světě. 

Kurátorka: Tea Záchová

Fotografie: Peter Kolárčik