Jan Krtička: Ladění

28/4 — 28/5/2017
35-KrtickaA5-TISK.pdf

Kslhdafkjdhf ldkhdflgkfdhgldfk gh fghf kghfkgjdfksdjfksl gjrigůhERI GŮ ELJFDKGJ něco mě tu ruší ATIOHROŮGLDFŮGKJDFKGJerig musíš ale otáčet tím kolečkem jW EOPJDKJS§jgs ljg sdflkja klgj klrgj§f§gj a§opharljagfogjraepgoj rogjedrl kgjfdk lgjfkl někde tady se něco odehrává, ale nemáme tušení, co to je askljfrklgjrgkl vgjrkl grjkl gjrkj gkrl zdá se jako by různými rádiovými vlny proudila ke každému vlastní pravda fskjfdsklj gkfjgkl rádiová vlna je vlastně část určitého spektra elektromagnetického záření s vlnovou délkou skfjskgjkglkl je to jako mořská vlna? Kgfkjghfjk fgjfkghdfklsdfhk jak si ji vlastně mám představit? Jhlkjlhj sdghdfjgkhfgjkfdhgjk může být dokonce dlouhá až tisíce kilometrů skfhdfgkjhdfjkgh akfh cože je k obědu? Skvjkvjfklj gkjdf střídavý proud a jeho obvod s připojenou anténou kdgjklagklgv dneska hrají docela pěkně sdgkjkgldfhg dkhgdkf půl kila cukru a sušené mléko askfhkjghjgkfdhak gskksg světlo je stejně rychlé jako rádio kdgjfkdlsgjfkg nebo spíš jeho vlny skgjkger už jsme zase u oceánu aklghfgkfh kfghkd svítí a bude dvacet šest stupňů d jk jdghdfg nezapomeň si umýt ruce skjfhdjkss trochu tě to pomačká vskfjfkgjf to pak pochopíš sílu barelu kgfjkgfj pravdu má každý aklgjfkgj pravda je jeden z komunistických slovenských deník khfjkghf jgje to také tvrzení klsafjdkfj můžeme ji postrádat? Kldfkgh flkl kanál číslo šest lže skdfkdfk a tak v ulicích otevřeli všechny kanály akshfkhgkd množství prostoru a intenzity je jen na divákovi, který chce vstoupit do hry klskfldfg lksgjfkgj myslíš, že to někdo pozná? Klegfklgjfkl sdeituWPOTJSOP gkdf proces je jeden, dlouhotrvající OAPRI FDKDL jsem tady, abych poslouchal sdkjjk mám trochu ostych točit aksljgfklgj uvolni se asklgjrk QPAORKF nfdl ještě že je to tu malý slkgj mají ty záznamy nějaký smysl? Sdklvfdlkv skfj interakce mezi dvěma objekty, lidmi, situacemi, tebou a mnou skldjf lskdjawůgkQWGvdf že toho tolik napovídají skjgfdf kafgvda ekůšršqtjtls qajrk hele nikdy nevíš kdo tě může slyšetzsklfs skgj kdgj am v různých zvucích nacházíme velkou část práce autorových starších děljkdhf hsfdjkhdale hlasí to jako rozhlaskjfk ddjkjgks. Slyšel jsi někdy rozhlas na dědině? Nejdřív hraje muzika kfjkgjdfkgjsdlskjv jfkjfkvjk asi jako takhle sjfksdjgkd a potom se začne hlásit, tě brzo vyhlásímlskjf kdjfkjkskljg fkaůsflk aJe fajn poslouchat město, poslouchat co ti říká a hlásí, všiml jsi si někdy, že to má nekonečné spektrum? Skfhsvkjghls§awjrjklb krgs jako by město žilo ještě jiným svým životem, slkfjksg bhsWTIŮEW FKLD jako by mělo další dimenze, které vnímáš, až když se to z vědomí, nebo se může stát, že taky vůbec ne, že jsi chycený v tom stereotypuskfsdkjfk fkldbjfklfbmc, bdfkssf, slyšel jsi? já myslím, že to mohl být pták,d fsdfg djgkhdls a tohle? Tohle se zdá, že by mohlo být ono, nenápadné a přitom určující, kontrastem, ale zároveň hnacím motoremkjadfjd vsmng gslkj dakjs fj skdlgj svždyť sám víš, že není potřeba vidět očima, někdy zaslepují tolik jiných smyslů,k dkj dfjkghslk ghjkasg kjgsdlgd ajghkjgd ffariuqiou gri už vím, půjdu si to pustit, stačí.sskgfjs kfjkalkrjg kfgaa myslím, že tohle se v rádiu neobjevuje, nebo jsem hluchý, skjfhs gkl EKLTJQPO FXVDF skgjd fůakrj gfl jdkfljgkl. Jde o to, abych měl z toho místa jiný zážitek, vlastně takový slepý, protože posílím jinou svojí část smyslůs sdgklsdkfa kghdkflh khsfklhjd skfhjsdrvšechno je nějaký děj, který se v přítomnosti děje a zaznamenává. Sdkjgkdls kfbfkj klsrgj sdtohle uslyším a zítra už si nevzpomeneš.,s gkfj dkfgjkfj gjPEO S.

Tereza Záchová