9/2 — 11/3/2012
35-gajarskyA5.pdf

Titul výstavy nepřímo, ale celkem výstižně, vyjadřuje dosavadní povahový rys tvorby Dominika Gajarského. Backside může ve významově rozšířeném překladu znamenat nejen část lidského těla, ale i označení místa, které je odvrácené, druhotné, nedůležité a záměrně leží už za hranicí pozornosti, viditelnosti nebo vnímání. Pozorovací ostych, redukce viděného a cenzurování toho, co ještě smí být zobrazeno a co už ne, je pro Dominika Gajarského typické. Tento autor již delší dobu citlivě pracuje s přední i zadní stranou obrazu (námětu) jako s přirozenými vizuálními kategoriemi. V širším smyslu hledá skrytou logiku v jakýchsi podvojných protikladech a toužebné dualitě, kterou určují nejen čistě formální vztahy, ale i protiklady ikonografické povahy. Gajarského cykly fotografií, videí a videoklipů lze označit jako kompozice složené z vizuálních transkripcí již existujícího obrazového materiálu, který si s velkou dávkou nostalgie dlouze prohlíží, doplní o další materiál a následně jednou provždy zakonzervuje. Takto je koncipován i aktuální cyklus fotografií Backsides, který Gajarský vytvořil pro galerii 35M2.

Na barevných fotografiích komorního formátu pozorujeme poněkud romantizující obrazové schéma na pokraji erotické fantazie. Dívčí modely se tu k divákovi obracejí zády – dráždivě i lhostejně zároveň. Postavy brání divákovi ve výhledu a samy hledí do prázdné plochy šedého pozadí, upomínající na prostředí fotografického studia, na intimní vztah mezi fotografem a modelkou. Jednotícím námětem fotografií je sexuálně stimulující vztah mezi ženskou figurou a tajemným atributem, jehož se dívky něžně dotýkají. Středem všech snímků se stávají jakési objekty touhy v podobě černých siluet. Tyto temné a téměř beztvaré skvrny fungují jako klíčová dírka a poskytují jediné možné místo, kudy může pohled diváka nepřímo proniknout do hloubky obrazu. Beztvarost těchto skvrn vznikla redukcí a zploštěním trojrozměrných předmětů – afrických domorodých plastik. Všechny snímky především vyvolávají dojem něčeho, co už jsme viděli. Jde totiž o rekonstrukce odvrácených (zadních) pohledů z několika vybraných fotografií od Man Raye. Gajarský podle konkrétních předloh důsledně zinscenoval fiktivní, přitom zcela přirozený a předpokládatelný scénografický rám umístěný na druhé straně ateliéru slavného tvůrce.

Cyklus Backsides evidentně čerpá z historických zásobníků etnografické fotografické avantgardy a surrealismu, ale rozhodně se nejedná o žádnou analytickou revizi zobrazovacích konvencí. Přiznává se tu spíše síla přitažlivosti a dráždivého šarmu primitivního umění. Tato přitažlivost modernistickým umělcům po nějakou dobu sloužila jako projekční spouštěč představ o původních zdrojích kreativity nebo inspirativní záminka k aktivaci nevědomých tvůrčích sfér. V cyklu Backsides se nijak nezakrývá retrospektivní pohled a poněkud teskná, již zprostředkovaná vzpomínka na úsvit prostého umění a jeho panenskost, která z určité perspektivy dávno vzala za své.

Michal Pěchouček