1/11 — 2/12/2012
35-KleinhamplovaA5.pdf

Barbora Kleinhamplová neprezentuje materiál v podobě přenosných uměleckých děl, ale hledá smysl možných dočasných odchýlení nebo spojení skrze dokumentární fotografie, videozáznamy akcí, instalace a scénografické principy. Zaměřuje se bez viditelné ironie (spíše s naivní komikou) jakoby na více cílů, které sama označuje jako kulturní traumata. Může se zdát, že se tato autorka pohybuje na umělecké scéně se smělou neohrabaností jako sváteční střelec na pouti. Toto zdání irituje i uklidňuje zároveň. Její výrazné (v dobrém smyslu efektní) výstavní kompozice formálně zdánlivě nic nespojuje a každá její výstava zaručuje překvapení. Barbora vyžaduje sice od diváka pozorné čtení širokého arzenálu symbolů a znaků, ale pracuje ze zásady velmi intuitivně, zároveň systematicky, s produkčním důmyslem.

Její výstava v galerii 35M2 je díky umístění dvou klíčovacích ploch znakově rámována jako instalace ve fotografickém nebo filmovém studiu. V tomto prostředí je volně k dispozici navigace a promítána filmová montáž. I v tomto případě jde autorce především o divadelně uchopenou situaci. Jak napovídá název výstavy, inscenuje se zde děj, kde důležitou roli hraje pocit ztráty orientace a symbolika dokonalého kulovitého tvaru. Vše se děje na golfovém hřišti – v imaginární krajině, kde se mimoděk odehrává rituální zápas navzdory racionálním pravidlům a ustáleným konvencím. Autorka se tu aktivně pohybuje jako dramatická persona – v okázalé masce určené vnějšímu světu. Její převlek působí velmi uboze a vzhledem k prostředí nepatřičně. Improvizovaná rouška může každým okamžikem odhalit vše. Divák se pak přirozeně ptá: “Kdo je ta postava? Co se jí stalo? Proč právě na tomto místě? Kdo je ten na první pohled spořádaný sportovní šampión?“ Klíčovým obrazem v tomto metaforickém vyprávění může být krátký záběr, kde se k nám persona otáčí zády a bez jejího vědomí se děje něco nebezpečného. Iritující, neposedná, nestydatá, chlípná opička sebrala beze studu vše, co se jí zachtělo.

Michal Pěchouček