Antje Seeger:Between the Lines

9/1 — 2/2/2014
35-seegerA5.pdf

V aktuální výstavní kompozici, kterou Antje Seeger připravila pro Galerii 35M2, dominují použité pomůcky úklidové čety a extrémně zjednodušený geometrický tvar silničního pruhu. Součástí video instalace Between the Lines je kromě autentických předmětů a fotografie z mětské webkamery záznam akce, která se udála 22. srpna 2013 – dva dny před oficiálním otevřením mostu Waldschlösschenbrücke v Drážďanech. Osm osob v bílých pracovních kombinézách omývalo mydlinkami značení zcela nového a ještě nezprovozněného úseku vozovky. Po několika minutách byla akce přerušena policií. Jednoduchá a vtipná intervence založená na nesmyslném aktu mytí, je koncipována jako aktivistický model, jemž má inspirovat především nespokojený živel veřejnosti. Zásah, jenž s úspěchem mediálně rezonoval, totiž představuje otevřenou kritiku velmi nákladné a kontroverzní stavby mostu, z nichž přínosy jsou značně diskutabilní (stavební náklady: 180 milionů eur, náklady na údržbu: 1,3 milionu eur za rok), ale její existence je vlastně nesmyslná. Stavba především zapříčnila fakt, že byl městu Drážďany vyňat ze seznamu UNESCO titul světového dědictví.

Ve videu Stripe vidíme záznam akce, kde proběhlo zlacení povrchu jednoho středového silničního pruhu (6m) na dálnici A71, která je jedním z nejdražších dopravních projektů v zemi. Dopravní značení v podobě oddělujícího a vodícího pruhu reprezentuje přijatelný a existující řád věcí urbánního světa. Jeho pozlacením se odkrývá symbolická hodnota, pruh levituje a chová se jako vertikála. Jedním z možných, k politické kritice lhostejnějších pohledů na toto gesto, může být proměna obyčejného značení v jakousi nekonečnou ceremoniální osu určující rituální prostor, kde architektura splývá s krajinou, tak jak to ostatně známe z „nedávného“ neolitu nebo antiky.

Antje Seeger do své tvorby dlouhodobě vpouští transcendentní rozměr v podobě nenápadných náboženských narážek. V průsečíku jejích zájmů se proto ocitá konstanta vzdálenosti, symbolika perspektivy, ikonografie a rituálu. Antje vyslovuje myšlenku „ že vzdálenost je vždy nedotknutelná. Tato entita může být zastoupena pouze geometrickou konstrukcí jakou je centrální perspektiva. Kde může být vzdálenost ještě umístěná? Existuje vůbec? “ Proto tato umělkyně ráda vstupuje skrze kitická a zároveň humorná gesta za lokalizovatelná místa do otevřeného prostoru urbánní krajiny. Konkrétní místa označuje a proměňuje minimálním a dočasným zásahem. Estetickou nebo performativní kvalitu stop záměrně posouvá spíše do sociopolitické roviny

Michal Pěchouček