Aleš Zapletal: Rozum poznává sám sebe a jiná dobrodružství

10/9 — 5/10/2015
35-zapletalA5.pdf

yz – Hledání Středu Země
yz´ – Rozum Poznává Sám Sebe
xz – Způsoby Sebereflexe

Symbolika matematických nástrojů a geometrických schémat jako průkazka objektivity a stálosti se neobjevuje v obrazech Aleše Zapletala poprvé. Výrazněji se například vyskytuje v podobě souřadnicových soustav nebo meřidel seskupených do smrtonosného soukolí pravítek a trojúhelníků. Tito nezvaní poslové se například dovedou šikovně zapíchnout do zátiší s neklidně zádumčivým ovocem a rozdmýchat zde teror poklidu a řádu. Měřidla na zeleninových záhoncích zvěstují poslušnou nezávislost na přibližnosti, pouhých představách a nebezpečných iluzích. S nástroji nelze polemizovat neboť mají svou dosud nerealizovanou, ale o to dokonalejší pravdu. Odmítají přijmout cokoli, co by sami bezezbytku neobsáhli a neposvětili. Plodivé a periodicky hnijící jsoucno před nimi padá na kolena a prosí za odpuštění.

Zapletal obsadil kružítko do hlavní role této výstavy, protože je nejen matematickým nástrojem, ale i majestátním filozofickým předobrazem. Pózuje před zrcadlem a nastavuje nám své dvě rozdílné tváře. Jednak si velkopansky utahuje z matky přírody, protože si vykračuje do světa, který teprve samo vytvoří. Kružítko se rádo rouhá a z vysoké skály mudrců hledí do své věčnosti. Samo je záštitou konečných výsledků a své jediné pravdy včetně jejích kritérií. Kružítko se kochá ze studené objektivity prostoru, kde není místo pro kvalitu vnímání, ale jen univerzalní a libovolný výpočet, kde lidské prožívání znamená selhání a geometrická analýza znamená hmatatelný užitek. Zároveň se nám kružítko přiznává, že má svého blížence, který není rozhodně materialistou, ale spíše hravým fantastou a bytostným romantikem, který má sklony upadat do hluboké melancholie.Tuší nebo spíše doufá, že existuje vyšší substance bytí, která jej přesahuje o jeden neznámý rozměr, tedy ten třetí.

Michal Pěchouček