Alena Kotzmannová, Martin Vančát: Brýle

18/12/2008 — 18/1/2009
35-kotzmannova-vancatA5.pdf

Alena Kotzmannová a Martin Vančát si v této společné obrazové instalaci zvolili jako sjednocující motiv předmět, jež nám pomáhá překonat potíže s viděním a má specifický symetrický tvar. Motivem výstavy Brýle je samotný akt optického vnímání. Důležité je zde číslo 2, které je jedním z vodítek k tématu prezentovaných obrazů. Je jím dualismus věcí, podobnost, ale i vzájemné protiklady nebo prostě dvojakost – reálných podob i významů.

Ve videu Martina Vančáta sledujeme krátkou dynamickou sekvenci, která nám umožňuje slast filmového druhu, ačkoliv se jedná o animaci výtvarných neautomatických obrazů. V rychlém sledu se tu střídají celkem pracně přemalovaná filmová okénka z vypůjčených záběrů různých filmů – vesměs americké produkce. Způsob animace otevřeně přiznává svoji trochu umanutou, staromódní technologii a formu. Námětem sekvence je jízda autem a střídání denních dob, světla a tmy, cesta z krajiny do velkoměsta a také jakýsi kruh nebo zacyklení v čase a prostoru. Auto vidíme většinou z venku jako projíždějící objekt, který nás oslňuje, blíží se k nám nebo se vzdaluje Charakteristická a výrazná jsou pro různé značky aut uhrančivá přední světla, která se jeví jako orgány zraku a pohledy živých bytostí. Ve videu se vytváří díky rychlé nekončící jízdě atmosféra napětí. Jakoby cítíme blízkost toho, co už není dovolené.

Vědomí jakési nepřípustnosti a přizpůsobení se morálním normám, atmosféra spáchaného zločinu nebo zlověstné echo v policejním muzeu jsou emocionální prvky, které jsou přítomné v novém fotografickém souboru Aleny Kotzmannové. Ve své instalaci pracuje s fotografií formálně a čistě pouze jako s objektem. Obrazový soubor je jakousi pastí nebo hrou s divákem, který je nucen přijmout skutečnost, že s pomocí dokumentárního žánru nedozví vůbec nic. Záměrně zde chybí klíč k interpretaci. Tato lhostejnost nebo spíše netečnost je pro tvorbu této autorky typická, ačkoliv má na své krásné, esteticky senzuální fotografické obrazy výhradně konceptuální nároky.

Michal Pěchouček