2/4 — 3/5/2009
35-babanovaA5.pdf

Adéla Babanová vystudovala pražskou AVU, ale pracuje s literárními formami jako jsou rozhlasová hra nebo krátké televizní inscenace. Její videa a auditivní práce jsou prezentovány převážně v galeriích, ale nelze je hodnotit čistě jako videoart nebo instalaci. Autorka se vědomě pohybuje v jasně určených dramatických žánrech a spolupracuje s profesionálními scénáristy, kameramany a především s divadelními herci. Její příběhy spojuje jedno téma – svět umělců a svět, který stojí mimo ně.

V galerii 35m2 Adéla prezentuje dvě videa. Video Zurich je úsměvnou parodií i vážnou studií televizního diskusního pořadu – jeho specifické estetiky, scénografie, způsobu snímání a montáže. Obsahem pochmurného debatování je zde osudová událost – smrt mladé umělkyně Evy Weber. Druhý příběh, Le Bombastique, je volným pokračováním Zurichu mimo televizní studio, je inscenován volněji a odehrává se v prostředí, které nelze přesně specifikovat. Ze všeho nejvíce připomíná rádoby útulnou a neosobní čekárnu u zubaře nebo v castingové agentuře.

V obou videoinscenacích vystupují tři postavy představující umělce středního věku, kteří se sešli, aby si přátelsky promluvili. Všichni se dobře znají a spiklenecky sdílejí své novinky ze soukromí nebo tvůrčí kariéry. Postavy na sebe prozrazují věci, které druzí už vědí nebo je nezajímají. Vypouštějí absurdní věty a jejich ironie je místy popletená, ale i drastická. Se zlověstnou samozřejmostí se  průběžně prolínají osobní vazby postav, jejich předmět hovoru je místy nesrozumitelný a svět umění se logicky jeví jako neproniknutelná síť spletená z kamarádčovství, ze samovolných žvástů, jalového filozofování, pozérství, netolerance, komických snah o sebeprosazení a pokusů o uměleckou tvorbu. V obou příbězích jsou přítomné a kontrastně zakomponované hororové atributy – duch mrtvé umělkyně, jež je po celou dobu přítomná ve studiu nebo samovolné krvácení postav. K těmto skutečnostem jsou postavy
i samotná režisérka lhostejní – nedochází k žádné interakci. Tato symbolika, jakou je společná menstruace, však vnáší do obrazu uzavřeného světa umění také obecnější rovinu – potřebu rituálu obětování, touhu po očištění nebo možnosti nového začátku. Ke vzniku videa Zurich mne inspiroval rozhovor v časopise Artforum, který byl natočen v roce 1974 v New Yorku. Sešli se při něm sochař Robert Smithson, umělkyně Nancy Holt a novinářka Lucy Lippard, aby zavzpomínali na předčasně zemřelou sochařku Evu Hesse. Robert Smithson, blízký přítel Evy, na konci rozhovoru prohlásil cosi v tom smyslu, že kdyby Eva Hesse nezemřela tak mladá, tak by její dílo nemělo zdaleka takový náboj, jaký má nyní. Vyjádřil tak myšlenku, že smrtí může umělec / umělkyně ztvrdit hodnotu svého díla, ne-li dokonce zaručit jeho kvalitu. Sochař Robert Smithson zahynul 6 týdnů po natočení rozhovoru při letecké havárii.

Michal Pěchouček, Adéla Babanová

ZURICH (2008)
hrají: Gabriela Míčová, Lucie Roznětínská, Kamil Švejda, Eva Leinweberová
scénář: Vojtěch Mašek, Džian Baban
režie: Adéla Babanová
kamera: Darko Stulić, Yvona Puflerová
zvuk: Pete J. Charleton, Džian Baban
překlad: Eva Hrdinová

LE BOMBASTIQUE (2009)
hrají: Gabriela Míčová, Lucie Roznětínská, Kamil Švejda
scénář: Vojtěch Mašek, Džian Baban
režie: Adéla Babanová
kamera: Braňo Pažitka, Eva Jiřička, Vojtěch Votýpka
překlad: Zuzana Švejnarová