25/6 — 29/7/2008
35-mrazkovaA5.pdf

Výstava Daily Mirrior je věnovaná životnímu příběhu Stuarta Christieho. Jedná se o přefotografované dobové novinové články z archivních mikrofilmů, které zpracovávají různé etapy tohoto životního příběhu a videozáznam rozhovoru se Stuartem Christiem. Součástí výstavy je také série fotografií, inspirovaná událostmi z té doby. Fotografie odkazují k jednomu z teroristických útoků na přenosový vůz CNN noc před přímým přenosem soutěže Miss World dne 20.11.1970.

Výstava se zabývá vztahem tohoto známého britského anarchisty k teroristické skupině Angry Brigade, která byla aktivní na konci 60. let a začátku let 70. Anarchista, aktivista a spisovatel Stuart Christie se narodil v roce 1946 v Glasgow, dnes provozuje uznávané anarchistické nakladatelství. Celosvětově se proslavil, když se jako 18ti letý vydal stopem do Španělska s batohem plným výbušnin, s úmyslem spáchat atentát na diktátora generála Franca. Ve Španělsku byl zatčen a poté co unikl trestu smrti, byl odsouzen na 20 let za pokus o atentát.

Díky mezinárodnímu tlaku byl po třech letech za obrovského zájmu médií propuštěn zpět do Británie a osvobozen. Od té doby je pečlivě střežený jak tajnou službou, tak médii. V roce 1971 je znovu zatčen jako údajný člen teroristické skupiny Angry Brigade. Je obviněn ze spiknutí a provedení bombových útoků. V případu je hlavní podezřelý. Po dlouhém procesu, roku 1972 je zproštěn obžaloby. Výbušniny, které byly u něho nalezeny byly porotou uznány jako podvrh policie. Jakékoli napojení na Angry Brigade dodnes odmítá, s jejich aktivitou se ale ztotožňuje.

Cílem skupiny Angry Brigade, i aktivit samotného Christieho, bylo poukázat na nedostatky demokratického systému podporovaného britskou oligarchií. Angry Brigade reprezentovali velmi silnou vlnu odporu a desiluze v 70. letech. Jejich činnost byla více méně symbolická ve srovnání pozdější vlnou terorismu, která přišla například s irským hnutím IRA, německými RAF apod.

Angry Brigade uskutečnila přes sto bombových útoků, které byly mířeny výlučně na majetky, nemovitosti, sídla a pracoviště členů vlády a ministrů, oddělení např. právního zástupce státu, policejního presidenta apod. Terčem byly státní instituce a korporace, obchody a továrny módních značek, policejní a armádní budovy, ambasády zemí spojených s útlačujícími režimy. Konkrétní cíle byly vybírány v přímé souvislosti na společenské a politické dění. Upozorňovali na práva sociálně slabších, dělníků, uprchlíků, bezdomovců, odsouzených bez řádného soudu, protestovali proti brutálním zásahům policie, povinné vojenské službě atd.

Při těchto bombových útocích nepřišel nikdo o život. Možná právě proto je dnes tato skupina historicky zapomenutá. Svou nespokojenost, s tím kam se společnost ubírá formulovali v krátkých prohlášeních, tzv. communiqué, které doprovázely útoky. Dodnes se neví jak velká tato skupina byla, kolik členů měla a jak byla organizována. Výsledkem dlouhého vyšetřování bylo osm obžalovaných, tzv. The Stoke Newington Eight (podle londýnské čtvrti Stoke Newington, kde byli čtyři z obžalovaných zatčeni). Všem bylo okolo 20 let. Jedním z nich byl i Stuart Christie. Byli obviněni z provedení 25 útoků na vládní budovy, ambasády, majetek korporaci a domovy ministrů v letech 1967 až 1971. Pro nedostatek důkazů nebyli usvědčeni z nastražení výbušnin, čtyři z nich byli ale odsouzeni na 10 let za spiknutí, s úmyslem způsobit bombový útok. Soudní proces se stal velkou senzací. Byla to konfrontace státu s těmi co se ho pokoušeli svrhnout. Byl to nejdelší soudní proces v dějinách Britského soudnictví. Během soudu čelila obžaloba obviněním, že policie podvrhla falešné důkazy, že soudní důkazy jsou neprůkazné a částečně vykonstruované. Na neštěstí pro obžalobu pokračovaly bombové útoky i během soudního procesu.

Během třiceti let, které uplynuly od konce činosti Angry Brigade se společenské vnímání aktivit této skupiny přesunulo více od politického aktivismu k situacionismu, někdy také bývají zjednodušeně přiřazovány k post-hippie kultuře, nebo reprezentují anarchistické univerzitní odpadlíky bez pořádného programu.

Za spolupráci děkuji Filipu Lábovi..

Bára Mrázková