14/4 — 6/5/2011
sahankova-strizkova-A5.pdf

Kompilace statických i pohyblivých obrazů a několika objektů vznikla volným spojením
tvorby dvou mladých autorek. Obě dvě letos diplomují na Akademii výtvarných umění.
Jejich práce jsou pozoruhodné přiznanou integrací čistě ženských prvků do sféry současné
vizuální informace. Obrazu tedy nechávají jeho křehkost, emocionalitu a iracionalitu. Každá
umělkyně se jiným způsobem dotýká tématu lidské samoty, potřeby bdělosti a tajemství,
které představují záhadné instiktivní síly.

Velkoformátové kresby Dany Sahánkové inovativním způsobem pracují se samotným
rozměrem obrazu jako se součástí jeho sdělení. Mohutné plochy bílého papíru, které diváka
mohou pohltit, fungují jako brána pro křehkou dívčí postavu, která může přicházet i odcházet
zároveň. Na ploše se zároveň v ostrém kontrastu a v podobě tmavých skvrn objevuje smečka
psů. Zvířata se tisknou k postavě, navzájem se podporují. Chumel černočerné síly jakoby
neovládané vůlí může působit zlověstně i majestátně zároveň. Rozostřuje se tu hranice mezi
tím, jak se mizející postava jeví, co skutečně je a co jen vidí.

Bdělý duch ženskosti prochází skrze videa, fotografie a drobné objekty Johany Střížkové.
Tato autorka rafinovaným a minimalistickým způsobem rozvíjí téma tajemné proměny,
která může být výsledkem jakéhosi kouzla nebo se děje přirozeně v rámci dlouhodobého,
každodenního cyklu. Proměnlivé jsou v jejím podání obyčejné předměty, které nás obklopují
a zároveň by mohly být součástí neznámého rituálu. Potřeby z koupelny, ubrus určený
k odkládání umytých sklenic, několikrát přetřená a odlupující se omítka. Obraz motýla
reprezentující zvířecí, instiktivní sféru, jenž je zároveň svérázným prototypem intimní
plastiky. Autorka dlouhodobě pracuje i s vlastním tělem, jako důležitým nástrojem, kterým
motiv křehké transformace dokáže lapidárně, ale efektivně vyjádřit.

Michal Pěchouček