Malba Zbyňka Sedleckého nepřitahuje pouze autentickou expresivní gestikulací, ale i promyšlenými obsahy, které nenápadně a v zajímavých souvislostech postupně vysvítají v otevřených obrazových cyklech. Autor poslední dobou zhusta cestuje a věnuje se čistému scénografickému prostoru městského prostředí bez figurálního elementu. Pořizuje si bezprostřední záznamy formou akvarelů nebo fotografií, které pak převádí do větších formátů. Hlavním motivem je na těchto obrazech architektura jako gesto a prostor utvářený člověkem obecně.

Sedlecký se také průběžně vrací ke skupinovým figurálním výjevům nebo choreografii všedních společenských událostí. Často se jedná o anonymní skupiny, které je možno identifikovat jen pocitově podle společných znaků – cykly návštěvníků vernisáží, studentů s baťohy na zádech, úředníků jdoucích společně na oběd apod.

Pro galerii 35M2 autor vybral trojici pláten s názvem Tate a doplnil o jeden menší akvarel. Námětem obrazů je vstupní schodiště do londýnské galerie zachycují charakteristický pohyb osob v prostředí, které je jakousi pomyslnou spojnicí mezi dvěma póly – světem muzea a civilním prostorem. Tři obrazy jsou na první pohled identické a proměňují se jen v detailech jako fotografické momentky. Obrazy obsahují mnoho vizuálních informací a drobných mikropříběhů, které jsou za běžných okolností nepostřehnutelné. Stanoviště pozorovatele zůstává stejné. Trojice obrazů tak může být vnímána jako strip nebo záznam pohybu v kontinuálním průběhu času určený sekvenčním snímáním. Vzniká tu zvláštní napětí nebo nejistota. Ve výsledku totiž obrazy působí stejným dojmem, jako když se dohromady prolnou subjektivní snímky náhodného turisty a objektivní hledisko průmyslové kamery.

Michal Pěchouček