8/12/2017 — 7/1/2018
Stojím sám na břehu a můj pohled padá do vody. Zvuk vody umocňuje moji soustředěnost na proměňující rastr vln. Co zde hledám? Fascinace motivem tvaru, který se zdá být monotónně opakující, je metaforou života.
V chaotických myšlenkách se snažím zorientovat a odpovědět si na mnoho z nich. Přicházejí sem a tam jako vlna za vlnou a je pouze na mě, kdy je v určitém čase ukončím. Klid vody mě utěšuje. Klidní moji mysl, která se zpočátku zdála být ztracenou v neukotveném prostoru. Voda je stále zde, ale každým okamžikem je jiná. Její povrch se proměňuje životními změnami. Vítr udává tvar, směr a rychlost vln. Není vidět jejich základ, který se vytváří mnohem dříve, než je okem patrný výsledek.
Uprostřed vody, uprostřed plynoucích vln, se opakuje tvarosloví určitého rytmu, který je v tuhle chvíli jedinou známkou přítomnosti času. Díla Juraje Gábora poodhalují pocit z místa. Vyprávějí svůj vnitřní příběh osobitým charakterem, a přese všechno si stále zachovávají onu křehkost, kontemplativní druh minimalismu.
Galerie 35 m2 se v současnosti stává prázdnou formou pro sochu vody. Divák se zde stává onou živoucí náplní, tak jako sochař vytváří určitou formu na odlévání modelu. Samotné dílo je ukotvené pod úrovní povrchu = hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem, reakce na cihlový strop či světelnou dispozici a zachycení jednoho tvaru v sekundě životě. Svým způsobem je výstava Wave shape ilustrativní demonstrací eseje Sochařství v rozšířeném poli teoretičky Rosalind Krauss, o pojmu socha. Pro ono komorné prostředí galerie však uzavírám text poeticky jako vnitřní hlas díla, „odevzdané proudu, náležející jednotě“, které mluví samo o sobě.
kurátorka Tereza Záchová
