3/12/2015 — 3/1/2016
Malíři Filipovi Černému
jsi sám
uprostřed arény
černý klaune v bílém stínu
posloucháš hluk světa
smích podušených emocí
laskavá ozvěna bezvýznamnosti
brání Tvůj majestát
hlavu vzhůru, lidičky!
s předstíranou únavou
se zdánlivou lehkostí
stopuji Tě po větvích
ty lišáku z abstraktního lesa
…ještě v něm doutná lyrický chaos
jsi sám
v předsíni ateliéru
pozoruješ plastickou aplikaci
na dně kamenné mísy
leze brouček
nakláníš se k němu
jako hladový pták – zlatý brabec
tiše hřaduješ
abys nikoho neprobudil
na okraji skleněné vázy
pospávají hlavičky tulipánů
…tak už se zase stmívá
pro koho vlastně jsou
ty květiny co ztratily žluť?
pro Tvojí černou maminku?
ovšem, pro koho jiného…
všechny barvy náleží Královně!
…vždyť já vím
každé ráno jí potkávám
lze jí snadno zastavit
když na ní hvízdnu
ale obejmout se nikdy nenechá
Michal Pěchouček
