10/1 — 10/2/2013
35-frohlichA5.pdf

Někde na hranici mezi lehkovážností a asketismem hledejme uměleckou povahu Vojty Fröhlicha. Proměnlivý temperament dobře vystihuje nejen zvolenou metodu jeho práce, ale i význam všech dosavadních aktivit. Vojta většinou tvoří formou procesuálních akcí – zdánlivě nejednoznačných bojových úkolů, které fungují jako generátory kolektivních prožitků. Autor je dokáže naplnit do různých psychofyzických extrémů. Buď s přítomným publikem nebo prostřednictvím časově náročného cvičení v naprosté izolaci. Inspirací k takovému sebeúkolování bývá autorovi především konkrétní místo akce. Fröhlich sice racionálně plánuje nebo podstupuje fyzický trénink, ale vždy rozehrává otevřené formy, jejichž podobu a průběh určuje víření časoprostorových okolností. Někdy realizuje do důsledku plán nebo naopak spustí proces bez jistých záruk výsledku, což může působit jako lehkovážnost. Vojtěch je též romantizujícím asketou vylučující nejen jakékoliv pohodlí a úlevy, ale zároveň i pokorně respektující nenadálé chyby nebo nevyhnutelné změny. Výstavní projekt pro Galerii 35M2 ukazuje Vojtěcha ve světle, v jehož nárazovém jasu si může dovolit experimentovat s malbou, fotografií nebo kresbou – v roli jeho dlouhodobého zájmu o tradiční mediální svět. Návštěvníkům vernisáže a kamarádům kteří pomáhali při realizaci, chtěl připravit syntetický prožitek. Divákovi uvedenému díky dramaturgii večera do dvou kontrastních emocionálních zážitků, posléze nabízí nástěnnou kresbu definující veškerou svislou plochu galerijního prostoru. To co zůstává do konce výstavy ostatním návštěvníkům je samotný záznam a stopy vzniklých událostí. Jak napovídá název výstavy, plánoval Vojtěch s naléhavostí vyslovit jakési osobní a melancholické memento mori, jenž samo o sobě může být pouhým přeřekem nebo nedorozuměním. Proto autor jako obvykle spoléhá především na bezprostřednost okamžiku, spoluautorství, interakce, nedořečenost a kontrast zážitku. Nenápadnost rozdílu mezi životem a smrtí zřejmě nějak úzce souvisí s rozdílem mezi životem a uměním. Takže je-li život uměním, může být i umění životem? Michal Pěchouček