11/3 — 11/4/2010
35-vajd-altA5.pdf

Aleksandra Vajd a Hynek Alt zůstávají pozoruhodně dlouho věrni jednomu médiu, aniž by si přitom hlídali osobitou značku a identifikovatelný styl, který by průběžně výstavu po výstavě zhodnocovali (zároveň se oba veřejně prezentují velmi uvážlivě a v rozumných periodách). Bytostným médiem této dvojice je fotografie, kterou neustále přehodnocují nebo její příběh vyprávějí pomocí videa a instalace. Každý autorský koncept této úderné tvůrčí dvojice překvapí pozoruhodnou a viditelnou proměnou formy. Obsahová linie jejich tvorby je velmi osobní a dlouhodobě vede po limitech vnímání všední reality.

Pro Galerii 35m2 vytvořili fotografickou instalaci několika obrazů, které všechny spojuje motiv optických klamů a fotografických kouzel. Obrazy mají charakter důkazního materiálu nebo návodu, jenž je jasně čitelný a kódovaný. Jsou to trochu absurdní demonstrace důvěrně známých triků nebo originální figury, jež mohou být buď aluzí na konkrétní dílo z historie umění nebo vědeckou popularizační ilustraci. Motivy a objekty sloužící k demonstraci vnímání prostoru (jeho záznamu a přenosu pomocí perspektivy) jsou citlivě voleny tak, aby si divák uvědomil nemožnost zahlédnout určité situace, aniž by je někdo vyfotil.

Plakát, který si divák může odnést domů, je čítankovou ukázkou toho, že projektovaný obraz může odpovídat nekonečnému množství předmětů a přitom jej bez dalších důležitých informací vnímáme opticky pokaždé stejně. Další fotografické “návody” si pohrávají s jednoduchými zákony lineární perspektivy, redukcí poznatků při přenosu trojrozměrné reality, subjektivním směrem a konvergencí očí, která umožňuje iluzi “díry v dlani”.

Výstavu uvádí fotografie zobrazující postavu stojící v místnosti bez nábytku na jedné noze. Muž hledí z okna, do hloubky jiného prostoru a pozoruje cosi mimo obraz. Volba zorného úhlu může vytvářet iluzi levitace postavy, ale viditelné a podstatné je prosté vyvažování jejího vertikálního pohybu skrytou nohou. Je tu zachycena obecná zkušenost gravitace ve vztahu s obtížemi při pozorování. Téměř banální moment přesně definuje vnímání prostoru v jeho důležité dimenzi – jako bezprostřední tělesný zážitek.

Michal Pěchouček