Nikola Brabcová & Karin Šrubařová / Záznamy povrchu

3. 5. 2024 – 13. 06. 2024, vernisáž 2. 5. 2024 19h

Nikola Brabcová a Karin Šrubařová pracují jako vizuální umělkyně a pedagožky, ale dlouhodobě také v uměleckém tandemu. Obě studovaly na Akademii výtvarného umění v Praze, jedna v ateliéru Milana Knížáka, druhá v ateliéru Vladimíra Skrepla. Od roku 2014 vytvořily vlastní platformu Prototyp pro umělecké, kurátorské, rezidenční či pedagogické spolupráce, ve které se prolíná reálný aktivismus, vzdělávání a láska k tvůrčímu procesu a samotné autentické procesuálnosti. Jejich Prototyp je takovým kaleidoskopem jejich zájmů, který rezonuje s tím nejdůležitějším – se životem. Jak postupně vznikal a utvářel se a měnil, měnily se i potřeby a způsoby začlenit např. rodinné životy do běžné výtvarné praxe autorek. Obě rády experimentují, ať již s novými médii, nebo naopak s analogickou cestou. Tyto cesty se také často snoubí v práci se zpracováváním cizího materiálu, ve kterém se nepatrnou, ale jim vlastní citlivou tvorbou, demonstruje empatická manipulace, která vyústí v absenci autorství. V jejich umělecké praxi se objevuje silná interdisciplinarita a postup společného objevování práce v kolektivech. Spolu s tím odkazují k autenticitě místa nejen jako ke geniu loci, ale převážně k uměleckému výzkumu, který pro danou oblast vždy vytvářejí. Komunitní kolektivy, které vznikají, často přesahují určitou rozumovou stránku, která se spojí v sounáležitosti péče.

Mezinárodním projektem, na kterém obě autorky pracovaly v rámci dvouletého projektu Zpětné vazby / Regeneration pro Artyčok, byla eroze půdy a její stav na Islandu a v Česku. Umělkyně se společně s kameramanem Ivanem Svobodou účastnily umělecko-výzkumného mezinárodního projektu mapujícího půdní erozi na Islandu, v Norsku a v ČR. Na Islandu jsou na tak malé geografické ploše největší evropské pouště. Sopečnatý ostrov, který je specifický svými aktivními sopkami a tlakem termálních vod na povrch, zároveň reflektuje půdní krizi, a to v příběhu ne-péče o její stav.

„Příběh našeho vztahu k zemi je pravdivěji napsán na zemi než na stránce. Tam přetrvává. Země si pamatuje, co jsme řekli a co jsme udělali.“ (1) Na výstavě pro galerii 35m2 s názvem Záznamy povrchu obě autorky vyprávějí příběh o fascinaci půdou. Rozehrávají novou dimenzi v rámci nových technologií. Nevytvářejí již potenciální videoesej zcela pro galerii, ale vytvářejí pro ni umělý prostor, virtuální data, která již nejsou omezena zdmi galerie, ale dostávají se do přenosu úplně každému. Autorky zde oslavují dovedností povrchu a schopnosti půdy za pomocí silné estetické dominance, která je člověku mnohem blíže v rámci pohyblivých obrazů. Esteticky bohatý kánon však narušuje další vrstvené snímky, které se z abstraktní formy jeví konkrétněji a čitelněji. Nemáme pojem o lineárním čase, protože první čas přicházel vždy s prvními národy, které respektovaly půdu kolem sebe. Vrstva půdy je systém, bez kterého nelze přežít, všichni jsme v ní a všechno je z ní. Ona půda tu obhajuje samu sebe, jako kdyby se zobrazovala v krystalickém tělese – jednou je nad poverchem, poté pod povrchem, v neurčitém hibernujícím čase. Dílo se tak zaplétá jako živý jedinec země do křehkých komunit, v čele nepřítomné přítomnosti, díky níž může vyprávět svoje i jejich příběhy, které vstupují do struktury povrchu.

Esej nabízí v nelineárním a poetickém toku divákům hned v několika rovinách smyslů vizuální i zvukovou percepci. Kaskády kontrastů a protikladů, které nacházíme v intimním rozměru versus planetárním, islandské či české krajině, anorganické či organické hmoty, tak tvoří mozaiku vrstevnatého pohledu na dané téma. Přesto, že se autorky dotýkají živé přírody, se zde objevuje paradox digitálních technologií, které v kontrastu se živou hmotou, přetvářejí krajinný ráz po několik generací. Stejně jak uvádí botanička Robin Wall Kimmerer ve své knize The Democracy of Species, půdní hmota tu byla dávno před námi, a pokud se k ní nezačneme chovat jako k sestře či bratru, stejně jako my, i ona zanikne. Dává nám vše, nic po nás však nepožaduje. Na začátku je potřeba se zastavit – u nás, v čase, sednout a pozorovat, rozhlížet a vnímat, užívat si a chápat, že to, co je kolem mě, jsem i já. „Na všech našich činech záleží. Každý den vytváříte budoucnost.“ (2)

vystavující: Nikola Brabcová & Karin Šrubařová
kurátorka: Tea Záchová

*Kromě vernisáže a eventů, o kterých budeme blíže informovat na sociálních sítích, bude výstava probíhat online.

Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Městské části Praha 3, Ministerstva kultury a Státního fondu kultury České republiky. Za podporu srdečně děkujeme.

(1)  KIMMERER, Robin Wall. The Democracy of Species. Series Green Ideas 10. London: Penguin Books, 2021. ISBN 978-0-141-99704-9, p. 76.
(2) MAGNASON, Andri Snaer. O času a vodě. Praha: Argo, 2022. ISBN 978-80-257-3790-3.