20. 01. 2023 – 04. 02. 2023, vernisáž 19. 01. 2023 18h

Vize dějin umění, které měly pokrokem a dialektickým střídáním stylů vést k cíli jakéhosi sebenaplnění (či vyvanutí), vyvrcholila konceptuálním uměním, jehož hranice vedly k pojetí umění jako buďto všeobjímající reality, anebo naopak jako snahy o jeho naprosté vymazání (což je přísně vzato vlastně jedno a totéž). Současný umělecký provoz, který tu s námi zbyl, už většinou nehledá ultimátní odpovědi na otázky ontologické povahy umění. Je spíše jakýmsi kajakem, který brázdí rozbouřené vody současných krizí a neustále hledá utopické a dystopické ostrovy, na kterých by se na chvíli vylodil.

Tato dynamická proměnlivost vytváří pozici aktuálnosti, ale i unikavosti jako neustále se otevírající a zavírající dveře. Někteří mají podezření, že znalost či aktivizace těchto témat je nejdůležitějším nástrojem kapitalizace umělecké tvorby. Kdo vnímá tento důraz na témata jako trendy negativně, toho nutnost odpovídat na určitou institucionální poptávku může vést k vyhoření, odmítnutí či zmizení.

Ve výstavě Hole Address Adam Vít a Sofie Tobiášová sérií artefaktů vtipně glosují tento stav touhy po východu. Odkazují na performance „Base Jana“ Adera, který při svém uměleckém pokusu přeplout Atlantik na čtyřmetrové lodi pojmenované Ocean Wave nadobro zmizel. O pravém záměru tohoto gesta se teoretici umění hádají dodnes. Nikdo přesně neví, jestli to byla sebevražda, nehoda, nebo umělecký záměr spočívající v totálním zmizení. Co z toho je nakonec pravda, záleží také na perspektivě, kterou se k podobným situacím v dějinách umění stavíme buďto s úžasem, či naopak s nevěřícným kroucením hlavy. Pro Adama a Sofii jsou to dveře přiznaného selhání, jež Bas Jan Ader otevřel a jež jsou možná v současnosti jediným možným východiskem.

text k výstavě: František Fekete
foto: Peter Kolárčik

Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Městské části Praha 3, Ministerstva kultury a Státního fondu kultury České republiky. Za podporu srdečně děkujeme.