Nika Kupyrova: White Honey

5/10 — 2/11/2018

kurátorka Tereza Záchová

Nalezené funkční objekty, které v postapokalyptickém světě bez elektřiny nabývají opět svojí podstaty. Dva světy. A různé způsoby vnímaní. Různé nástroje poznání. Výběr nás vždy ovlivňuje a možná i chrání. Vždycky nám jde o život. Tam i tady. Doba před-i-phonová nám dává funkci.

 

White Honey

Představa o táhnoucí lepkavé a zlátnoucí hmotě, někam do prázdna, kde jemně slyším její měkký dopad. Postupně se rozpíná v prostoru, tuhnoucí a voňavá. Cítím se skrze ni silný. Nebojácný. Plný schopností. Na jazyku se mi vkrádá stále ta nasládlá chuť.

Jako by se všechno to počasí najednou zbláznilo. Všechna ta sucha, všechny ty záplavy, všechny ty hurikány. Hodně o tom mluvíme, ale nikdo nic nedělá, jen mluvíme – i to nás ovlivňuje. Nemáme dostatek síly a ztrácíme možnost donášet něco k vám. Postupně vymíráme, protože nemáme co jíst. A naše zlatá tekutina mizí. Musíte si jí dovážet z jiných míst, kde ještě částečně existuje. Ale co potom, když doopravdy zmizí?

 

Svíčka

Je potřeba udržovat světlo. K čertu s romantikou. Ale buď opatrný, ať tě nespálí. A pozor, musíš ji nechat hořet, dát ji ten prostor. Dodat svobodu s čerstvým nádechem, ale zároveň se o ni trochu bát. Víc než kdy jindy vidím kmitání mého vlastního strašidelného stínu.

Nic nevidím. Moje oči si nezvyknou. Mám pocit, že jsem ve tmě docela slepý. Jak to dělají ony zvířata. Můj orgán už nefunguje, jak má. Tma se stává temnotou, hustou a vše nabývá nových rozměrů. Já nevím, jak dlouho tohle můžeme snášet.

 

Batoh

Svoboda je určitý druh dobrodružství.

Naplňuješ jej, dáváš, jen co fyzicky uneseš. Může to být útěk, ale může to vystihovat i můj charakter. Má smyslnost a lest. Jak se to používá? Za co to mám pověsit? Možná mi to víc upni, ať to fyzicky cítím. Ne, takhle už je to moc. Musí to být tak akorát víš. Lehce, pomalu a pak rychle, abych pochopila, co se do tebe vejde. Jen ty a já, plně oddaní.

Nikam nejezdi. Vykročíš špatně a už nebude cesty zpět. Ty přívaly lidí odněkud, nikdo neví odkud jsou. Uniformita společnosti ochabuje individuální projevy identity. Všechny by nás hnaly přes kopírák. Občas mě až příliš svazuješ.

 

Tužka

Dostat lichotivý dárek. Plně estetický. Minimalistický design černé úhledné věci. Mám jich hned několik. Baví mě ta jejich armáda. Vytvářejí mezi sebou určitý kontrast a pokaždé si mohu vzít jinou.

Už jsem zapomněl, jaké to je s tebou šermovat. Zapomněl jsem, že mi děláš čmouhy a že mám díky tobě otlaky na rukou. Máš ale výdrž. A to se v dnešní době cení. Přestala si být to pozlátko mého chlubení. Teď jsi přirozená a já se tě zmocňuji, kdy se mi zachce a kdy tě potřebuji. Dáváš mi důkaz mé existence.

 

Strom

Jeho vůně mě uklidňuje. Jeho stabilita a monumentálnost. Vrásčité tělo mi vždycky má tolik, co říct. A doteky.

Překáží tu a cloní mi. Roztahuje se a rozpíná, je potřeba včas zakročit. Vždyť nemá ani pořádně zdravou barvu.

 

Hrdina

Je to umělec nebo divák. Jsme to všichni. A vlastně nikdo. Vždycky má jít s dobou. Ale s jakým světem? Tím před námi nebo po něm?

Tereza Záchová