21. 10. 2022 – 10. 11. 2022, vernisáž 20. 10. 2022 18h

Natálii PADO Peškovou a Jakuba Pavlíka spojuje jejich práce s autoportrétem, který je pro ně žánrem i strategií. Jejich umělecké polohy si jdou vzájemně naproti mezi póly stylizace a deníkových záznamů. Autoportrét je jistým způsobem naivní a hladová touha po nahlížení světa.

U PADO převládá dokumentární strategie sledování vlastní erotiky. Syrově a bez zbytečné symboliky ukazuje vzájemné vztahování se těl, tužeb a pocitů. Nechává se hladit po srsti.

Ve druhém plánu však zároveň zjevuje sociální podmínky sexuálních interakcí – digitální platformy, ale i patriarchální vzorce chování, kdy tělo podléhá předem daným očekáváním.

Naplnění svého tématu PADO často nachází v náhodných tinderových konverzacích, v kompozicích různorodých tělesných tekutin na posteli. S kapkami fascinace i úzkostí.

Někdo to má tak, že sexualita je děsivá, dokud je nepoznaná, a někdo zase naopak, někde na půl cesty jsou ty*i, pro které je sexualita seberealizace, měřitelný faktor jejich identity.

Zatímco PADO vyzývá, Jakub se často uzavírá do světa lesů nočního eskapismu. Jeho fotografie jsou vchodem i východem jeskyně, černou zornicí v bělmu. Autoportréty sublimují na konturách zamlžených krajin, temných lesů a srsti zvířat. Skrze ně hledá vyjádření sebe samého, samotu vyplavené ryby.

Fotografickou intuicí i tělem se podřizuje tvarům, které potkává na cestě mezi vesnicemi, ve svažujících se lánech polí, obměňujícími svoji podobu podle drkotavého kruhu světla z mobilu s prasklým displejem…, anebo možná jde úplně potmě. Jeho maskulinita je do sebe uzavřená, ale přitom rozpolcená. Chce se ukázat světu, ale až ex post, jako romantický hrdina. Mysterióznost výjevů je skrytou citlivostí.

U PADO i Jakuba je proces tvorby zejména dokumentací určité performance, která však v mnohém neoddělitelně splývá s jejich každodenností. Ta se stává jak odrazovým můstkem, tak vyvrcholením.

Je korálkem zavěšeným na krku jejich tužeb.

Kurátor: František Fekete

Fotografie: Peter Kolárčik