24/1/2020 – 23/2/2020
Země je plochá. Platné vědecké zákony nefungují. Nikdo se však nad tím nepozastavuje. Množství informací protéká dál sítí mnohoproudé dálnice internetu. Hroutí se vše, co doposud člověk objevil. Mechanika pohybu neexistuje, fyzika se stává pouze slovem.
Vnímáme pouze očima. Naše oči jsou indikátory nových vjemů, stáváme se pouhými pozorovateli. Informace vyhodnocujeme skrze své pozorovací schopnosti. Ve světě vědy jsme totiž vždy samotnými pozorovateli. Pozorování nějakou dobu trvá a není okamžitý jev.
Americký fyzik Hugh Everett ozřejmil teorii dvou světů. Je to jako se Schrödingerovou kočkou. V jednom světě může být mrtvá a v druhém živá.
Zatím však trpí, protože pozorovací manévr má určitý čas na vědomí – toho, co pokládáme za důležité a pro co se rozhodneme. Co je patrné na teorii mnoha světů je fakt, že neudává přesnou lokalizaci prostoru, a to ani času. Jak si tedy můžeme být něčím stoprocentně jisti?
Stejně tak i autorka, Natália Trejbalová, vychází ze svého zájmu o spekulativní fikci budoucnosti a konspirační teorie. Dílo, které se v galerijním prostoru nachází, je první krátký film, který uvádí její dlouhodobou práci na postupně vznikajícím snímku. Galerie 35m2 se stává laboratoří určitého diváka = pozorovatele. Tušíme, že ona přítomnost není tady a teď, ale odehrává se v blízké budoucnosti, možná již i s neživými a nehumánními aspekty, které se transformovaly do umělé inteligence. V tomto případě se vracíme k obnovené myšlence, že povrch Země je plochý a ne geoidální a elipsoidální. Autorka používá ve své práci exaktní vytvoření určitého světa, vyvolávající otázku vědecko-fantastické reality. Divák tak odhaduje skrze svoji přirozenou pozorovací schopnost, či je daný obraz manipulovaný nebo ne, jestli je živý nebo umělý. Manipulace získává na síle.
Je totiž neodmyslitelně jednoduché přijmout něco jako platný vzorec, aniž bychom si začali zodpovědně klást otázky, pochybovat a vystoupili ze své komfortní zóny.
Natália Trejbalová (* Košice 1989). Žije a pracuje mezi Milánem a Bratislavou. Ve své umělecké praxi se zaměřuje na tvorbu spekulativní fikce, ať už ve formě videa, textu, nebo v rámci objektů či performance. And then we cut the ground from under je první část její krátkého filmu zasazeného do alternativní verze naší Země, která se v blízké budoucnosti náhle stala plochou.
Mezi její nedávné sólo a skupinové výstavy patří: Teatrum Botanicum (2019, PAV, Turín, IT), Appocundria (2019, Casa Testori, Novate Milanese, IT), Screen Tearing (2019, Dimora Artica, Miláno, IT), Plastic Heart (2019, Galerie města Pardubic, Pardubice, CZ), Contingent Behaviours (2019, Gossamer Fog, Londýn, UK), Midasův Dotyk (2018, Oblastní Galerie, Liberec, CZ), Synthetic Hapticality (2018, Enclave Projects, Londýn UK), Give Me a Body Then (2018, Altamura, IT), Solo Figli (2017, Esprit Nouveau, Bologna, IT) Cyphoria at 16a Quadriennale di Roma (2016, Řím, IT).
Kurátorka Tereza Záchová
