26/6/2020 – 2/8/2020

Max Vajt je studentem ateliéru Hynka Alta na Katedře fotografie na FAMU, ale letošní rok strávil na stáži v ateliéru Tomáše Svobody na AVU, kde jsme se s ním setkali. V galerii 35m2 představuje třetí a závěrečnou etapu svého epizodického projektu Up in the sky. Má formu videoinstalace, jenž odkazuje na prostředí leteckých veletrhů. Estetika videa je potom inspirována počítačovými hrami z 90.let.
Dílo vytváří pnutí mezi minulostí a budoucností. Eskapismus, který autor v díle používá, reflektuje lidské zoufalství a úzkost stávající se únikem do imaginárních světů, ve kterých může řešit budoucí situace. První dva díly měly formu videa a interaktivní počítačové hry. V první epizodě vypravěč diváka seznamuje s komunitou obývající letící letadlo, jenž je zdrojem nevysychající zábavy a obživy. To zaručuje utopické ladění posádky letadla uzavřené ve smyčce létání. Tento fakt odkazuje na současný fenomén ghost flights, udržování prázdných letadel ve vzduchu nejen během nedávné pandemie Covid-19. Toto nucené udržování minimálně 80 % slotů a pravidla use it or lose it je absurdní situací z hledisek ekologických i ekonomických.
V druhé epizodě přichází krize. Mysteriózní a neviditelný způsob doplňování zásob končí, dochází jídlo a panely interaktivní zábavy přestávají fungovat. Jako by před námi bylo dílo Prám Medúzy od Théodora Géricaulta, kdo přežije? Po kapitalisticky dohlížející utopii přichází zvrat reflektující paradox automatizovaného světa. Člověk začíná sám pochybovat a rozeznávat pravdu o vymezení reálné existence lidstva.
Třetí epizoda potom představuje návrat k “normálu”. Jedná se však o “nový normál”. Pravidla komunity se mění, neviditelný vypravěč se stává vůdcem, snižuje pocit úzkosti, vnáší řád a srozumitelnost do jejich přítomného života. Zjišťujeme také, že samotné letadlo není pouhým strojem, ale myslící entitou, kladoucí si podmínky a požadavky. Dvojsmyslnost vyplývá z toho, do jaké míry používáme a dáváme prostor automatizaci umělé existence a tím zpochybňujeme vlastní lidskou existenci.
Když se na začátku třetího dílu stávají bezejmenní a mrtví součástí pracovní výpomoci, letadlu to vadí, neboť to porušuje skutečná pravidla leteckého provozu. Když se totiž jedinec narodí nebo umře na palubě, nemůže mu být vystaven rodný list ani být prohlášen za mrtvého. Letící stroj-mysl tak žádá návrat bezejmenných a mrtvých do limbu.
Časoprostor mizí a nejistota budoucnosti je odrazem toho, že z letadla není úniku. Ačkoliv dobrovolná a svobodná komunita prožívala všechny své výhody, rázem se z této situace stává nucené nekonečné rozcestí. Celý projekt odkazuje na historické příklady utopických komunit, ale také reflektuje současnou leteckou dopravy samotnou, jejíž provoz se sice dnes může zdát utopickým, zároveň se však následky její neudržitelnosti můžou rázem proměnit v realitu s aspekty dystopickými.

kurátoři František Fekete a Tereza Záchová