7/3/2020 – 12/3/2020 /// 25/5/2020 – 19/6/2020
Marie Tomanová se v určitém momentu svého života rozhodla odejít a stát se nomádem. Brzy zjistila, že s nomádstvím spojené vykořenění nelze chápat pouze v geografickém smyslu, ale především ve smyslu kulturním. Vykořenění však může být také vzletem, stejně jako odchod odněkud je vždycky příchodem někam jinam. A Marie začala nacházet vztah mezi sebou a novým kulturním kontextem. Hledání identity Marie nejprve zobrazovala skrze intimní autoportréty v americké krajině. Jakmile se nikoli našla, nýbrž znovu vynalezla, obrátila svůj pohled směrem ven, na newyorskou mládež profilující se v post-subkulturních a vzájemně se mísících sférách. Její mapování světa kolem sebe čočkou fotoaparátu je však dvojím procesem a je tedy i pohybem dovnitř. Skrze sebe poznává svět, kterým se zároveň stává.
V určitém momentu svého života se Marie rozhodla vrátit se domů. Přivedla ji k tomu nejenom souvztažnost okolností, které jí to dovolily, ale také touha stát se opět domovem, najít ztracenou blízkost. V galerii 35m2 Marie Tomanová prezentuje cyklus fotografií reprezentující tento návrat deníkovou a spontánní formou. Dívajíce se na ně, poznáváme však už intuitivně, že tak jednoduché to není. Návrat k blízkosti musí být teprve vydobyt. Není to už návrat sám ani příchod, je to samotná nutnost domov znovu vynalézt. Fotografie, které Marie Tomanová předkládá, jsou důkazem toho, že život je neustále plný vykořenění. Už jen samotné vykořenění se z přítomného okamžiku slasti do nejisté budoucnosti. Život je neustálým pohybem vpřed, kdy nic se neopakuje. Právě fotografie a obrazy obecně nám pomáhají překonávat tyto vykořenění se ze sebe sama do někoho jiného – ač je to jen další budoucí verze Já. Proto je obsahem druhého z prezentovaných videí Live Fot the Weather soubor fotografií vzniklých naopak před Mariiným odjezdem do USA. Mezi oběmi videii je jistá kontinuita i propast. Je to tato dvojznačnost a paradox charakterizující pokus o pochopení lidského pohybu ve světě. Neustále musíme překračovat sami sebe, abychom se vůbec mohli někdy ve světě nalézt. (text František Fekete)
John Berger napsal: „Emigrovat vždy znamená zbořit střed světa a přemístit se do jiného – zbloudilého, dezorientovaného a plného úlomků.“ Jako pro mnoho dalších, rozhodnutí emigrovat do Spojených států bylo v životě Marie Tomanové jedním z nejdůležitějších. Myšlenka místa, které přijímá, zejména v kontextu sounáležitosti, je zásadní k pochopení Mariiných děl. Vysídlení, místo, komunita, vlastní osoba a paměť jsou stěžejními tématy jejích fotografií a videí, poprvé se objevují v pokračující sérii autoportrétů (2014-), poté v portrétech pod názvem Young American (2015-), které jí umožnily navázat vztah s ostatními a vidět sebe samu v kontextu nového prostředí a společnosti a vnímat se v amerických podmínkách, a konečně v jejím posledním sborníku prací It Was Once My Universe (2018-), což je stále živý projekt o jejím návratu domů do České republiky.
Tomanová v 35m2 uvádí zcela novou sbírku prací, It Was Once My Universe, kterou vytvořila během svého prvního návratu domů na rodinnou farmu na severní Moravě po osmi letech. Zde je prezentována jako videoinstalace, zároveň ale existuje i jako série fotografií. V galerii vytváří napětí a kontrast díky druhému videu k fotografické sérii z roku 2017, Live for the Weather (2017), kterou tvoří deníkové snímky autorčina života v českém Mikulově mezi lety 2005-2010. Fotografie byly pořizovány téměř denně, jediným mobilním telefonem s fotoaparátem v jejím maloměstě, a Tomanová zaznamenávala okamžiky a vztahy v rámci této hluboce osobní a citové fotografické stopy, roky předtím, než se fotografie stala jejím primárním médiem. „Live for the Weather je zosobněním bezstarostného ducha mládí tváří v tvář nejasné budoucnosti. Její milenci, přátelé a členové rodiny se míhají v tomto bezčasém příběhu… o mládí,“ uvedla kunsthistorička Ksenia Nouril. To, co spisovatel Luc Sante napsal o fotografce Nan Goldin se dá velmi dobře vztáhnout i na Tomanovou: „Dívá se očima svých předloh a to oběma směry… Vidí v nich sama sebe; brána mezi jejím životem a dílem je doširoka otevřená. A proto, když se podívám na její snímky… vidím svůj vlastní život, tenkrát i teď.“ Je to přesně tohle vidění života, minulého i současného, které je podstatou této výstavy, která svádí dohromady dvě díla s fotografiemi pořízenými s více než desetiletým odstupem.
Dohromady tvoří Live for the Weather (2017) a It Was Once My Universe (2019) střet dvou velmi odlišných existencí a zkušeností, dva soubory sebe sama, které nemusí být vždy minulostí, ale nikdy nejsou ani zcela přítomné. It Was Once My Universe (2019) je projekt, který je pro Tomanovou stále velmi citlivý díky silnému osobnímu významu díla. Vznikl v průběhu jejího prvního návratu domů po skoro jednom desetiletí. Zůstat tak dlouho daleko od domova nebylo její rozhodnutí, ale vrátit se nemohla. A odloučení ji velmi zraňovalo. Po dobu pobytu ve Spojených státech si v těžkých časech domov ve svých představách znovu prožívala a idealizovala a když se konečně skutečně vrátila do České republiky v zimě roku 2018, nebyla připravená na intenzivní zmatení a konflikt, které v sobě zastihla. Cítila, že se ve vlastním domově stala vetřelcem, ale zároveň… tam stále náležela – je to domov, ale to teď byla i Amerika. Právě o tom je toto dílo. Je o protichůdných pocitech a dezorientaci. Je o domově, rodině, paměti, vzdálenosti a čase. Časová stopa na fotografiích je důležitá, protože podtrhuje určitý čas, okamžik nebo chvilku. I přesto něco není úplně v rovnováze, přesně jako Marie, když se vrátila domů – fotoaparát je nastavený na newyorské časové pásmo. Snímky nás díky svému bezčasí klamou sotva patrným, ale efektivním způsobem, jako nostalgie, jako vzpomínka, jako sen. (text Thomas Beachdel)
kurátoři Thomas Beachdel & František Fekete
více Marie Tomanové
