Ludmila Hrachovinová: Úhel pohledu

13/7 — 27/8/2017
35-HrachovinovaA5-TISK.pdf

Dvě místnosti v galerii. Dva obrazy levitující v prostoru, ukotvené, a přece něčím svobodomyslné. Dva lidé pozorující. Každý sám za sebe. Zároveň v propojenosti toho druhého. Dokážete se naladit? Dokážete sledovat a soustředit se? Možná se zde rodí určitý vztah. Zprvu nenápadný, křehký a citlivý. Je totiž na začátku. Zpočátku se musíte ohnout, abyste dokázali rozeznat jeho krásu. Musíte udělat první krok. Vykročit. Je potřeba se snažit. Tak jako tak, se tento vztah jemně proměňuje. S příslibem minuty za minutou se mezi vámi vytváří určité bezčasí. Máte určitou představu, že už víte, že už se znáte, a v tom vás něco překvapí. Něco se vynoří, něco zůstane neodhaleno. Možná to chce postupný čas, nejde odrýt všechny karty při prvním setkání.

Kontemplace, se kterou si autorka hraje, v sérii nových maleb, prochází určitou očistou. V Hrachovinové tvorbě je známá metafyzická atmosféra, která proniká do divákovi duše. Na první pohled by se zdálo, že obrazy jsou tvořeny spontánní energií. Leč každé gesto je nadmíru rozmýšleno, pro malováno, umísťováno. Každý tah je svým způsobem konkrétní a nic nenahrává tomu, že se jedná o lehkovážnou hru. Tak jako předtím, i teď má dílo pomalou, vleklou genezi. Co se však proměňuje je temná a melancholická paleta, kterou autorku doprovázela určitou dobu.

Pro výstavu v galerii 35 m2 pracuje s poetickými světlými tahy. Hotové dílo pro ni nekončí. Její pomalé plynoucí gesto, obrací zpátky k divákovi. Na jeho tělo. Tělo fyzické, které pro mnohé z nás nese symbol určité skořápky našich psychických a emočních rovin. Důležitá je zde aktivnost. Tak jako v celém našim životě. Bez ní bychom přestali existovat v reálném čase. Možná je to otázka i změny úhlu pohledu. Jakou stranu si vybíráte? Fixní hra, která je v galerie utvořena, má i svůj meditativní charakter. Nejde jen o vymezení lidské masy v prostoru obrazu, ale i určitá manipulace, kterou se autorka dotýká své adjustace obrazů. Performativní akt diváka je jeden z nejdůležitějších momentů křehké kontemplativní percepce, která vychází z onoho nazírání na obraz.

Tereza Záchová