29. 11. 2024 – 14. 2. 2025, vernisáž 28. 11. 2024 o 19h

V 50. a 60. letech minulého století ve světě převládal optimismus ohledně technologického pokroku, který byl často interpretován jako cesta k osvobození člověka od monotónní práce. Mechanizace měla snížit fyzickou zátěž a díky automatizaci se předpokládalo, že se společnost zaměří na kreativitu a intelektuální rozvoj. Tato utopická představa o technologiích jako nástroji ke zvýšení prosperity a sociální rovnosti však v realitě narazila na systémové problémy. Namísto osvobození vedl technický pokrok často ke změně povahy práce a k prohloubení nerovností. Současná doba přitom stojí na křižovatce mezi příslibem technologických inovací a nutností čelit konfliktům o přírodní zdroje i globální ekologické krizi. Technika není pouze řešením, ale i katalyzátorem krizových jevů – od vyčerpávání surovin až po destabilizaci životního prostředí. Umělecká instalace Judity Levitnerové a Lenky Glisníkové se proto pokouší reflektovat, co o naší současnosti i budoucnosti vypovídají způsoby, jimiž přistupují k technologiím a výrobním procesům.

Textury, příběhy a sluneční paprsek

Umělecká praxe Judity Levitnerové se zaměřuje na přírodní a historické výrobní techniky, které propojuje s environmentálním poselstvím. Její zde prezentované textilní práce využívají ekologicky šetrné postupy, jako je pájení sluneční energií nebo experimentování s tavením různých materiálů. Výsledné artefakty neslouží pouze jako estetické objekty, ale jsou nosiči příběhů o způsobech svého vzniku – často zapomenutých nebo opomíjených v dnešním industrializovaném světě. Zápach, výpary a stopy lidského zásahu v procesu vzniku děl Levitnerové připomínají křehkou rovnováhu mezi technologickými inovacemi a odpovědností vůči planetě a zároveň odkazují na bývalý tovární provoz, který se neobešel bez negativních dopadů na lidské zdraví. 

Roztříštěná estetika technologií

Práce Lenky Glisníkové balancuje na hraně mezi technologickou spekulací a jakousi moderní alchymií. Hybridní objekty, které vytváří, vznikají kombinací sériově vyráběných předmětů, jako jsou dráty, medicínské nástroje či plastové povrchy. Tyto fragmenty procházejí procesy focení, tavení a vrstvení, což je proměňuje v neurčité a znepokojivé formy. Někdy evokují zbytky lidských těl s implantáty, jindy připomínají plastový odpad z postapokalyptické krajiny. Na pozadí jejích děl můžeme pociťovat otázku, zda technologie, které jsme vyvinuli, stále slouží člověku, nebo se postupně mění v prázdné skořápky odcizeného života a práce.

Scénáře budoucnosti ve stopách minulosti

Obě autorky vytvářejí díla, která odrážejí složitý vztah mezi technologií a společností. Levitnerová svou tvorbou vypráví příběhy udržitelnosti a hledá cesty, jak propojit minulost s ekologicky orientovanou budoucností. Glisníková naopak klade důraz na fragmentaci, rozpad a proměnu, čímž zrcadlí zrychlující se technologický vývoj i jeho nevyhnutelné dopady. V době konfliktů o zdroje a environmentální krize se instalace stává nejen reflexí současnosti, ale také spekulací o budoucnosti. Můžeme je číst jako varování, návrh nebo snad vodítko – jakou roli bude technologie hrát v našem příběhu? Budeme jejími pány, nebo oběťmi? Tato výstava otevírá prostor k zamyšlení nad tím, co po nás zůstane a jakou stopu zanechají naše způsoby tvorby, práce a spotřeby.

Judita Levitnerová (*1994) vystudovala Ostravskou univerzitu a pokračovala v magisterském studiu na Fakultě výtvarných umění v Brně v Ateliéru intermédií. V současné době pracuje na FaVU na své disertační práci na téma Současný informel, přičemž zde zkoumá i feministické otázky. Ve své umělecké praxi vychází především z média malby, malířské postupy však přenáší i do tvorby v jiných uměleckých formách, ať už jde o objekty, užitou módu nebo živý vizuální doprovod k hudebním vystoupením. Opakovaně pracuje s metodou imitace, kterou vnímá především jako další formu přiblížení se ke zkoumanému předmětu a jako péči o zapomenuté výtvarné techniky. S brněnským HaDivadlem a Ateliérem intermédií spolupracovala na vzniku divadelní hry Sedimenty diagnózy wellness, ke které vyšla stejnojmenná kniha. Od roku 2019 se podílela na programu Galerie 209 a následně pracovala v Galerii FaVU a Galerii města Blanska. Její práce byly vystaveny i v rámci skupinových výstav v Domě pánů z Kunštátu, v galerii Pragovka nebo v Holešovické šachtě.

Lenka Glisníková (*1990) je česká umělkyně působící v Praze. Po studiu fotografie v ateliéru Michala Kalhouse na Fakultě umění v Ostravě absolvovala magisterské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Aleksandry Vajd a Martina Kohouta. Ve své tvorbě se věnuje především médiu fotografie, jež materiálně rozšiřuje mimo jeho tradiční prostory. Její materiálové a vizuální kvality posouvají konceptuální vztah k fotografii na novou úroveň. Její práce vstupuje do instalací a objektů poukazujících na důsledky, k nimž dochází díky neregulovanému technologickému pokroku. Lenka Glisníková je laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2023. S Karolínou Matuškovou tvoří fotografické duo SHOTBY.US, které za rok 2020 a 2023 získalo ocenění Fotograf roku ceny Czech Grand Design. Její dílo je aktuálně součástí expozice Ostrava: Návratný průzkum v GHMP. Mezi nedávné samostatné výstavy Glisníkové patří Moment of Seclusion Over the Horizon v Meetfactory, Praha, 2023.

vystavující: Lenka Glisníková & Judita Levitnerová
kurátorka: Anežka Januschka Kořínková

–––

Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Městské části Praha 3, Ministerstva kultury a Státního fondu kultury České republiky. Za podporu srdečně děkujeme.