23. 8. 2024 – 25. 10. 2024, vernisáž 22. 8. 2024 19h
Paměť se mění, je selektivní a vždycky hrozí, že se vytratí. Hrůzy konfliktů, imperialismu a války způsobují, že se paměť mnoha lidí vymazává a opomíjí, řada dnešních umělců však kolektivní amnézii čelí tím, že s místy paměti vědomě pracuje. Pokud archivy čerpají ze zkušeností společností po konfliktu, lze je vnímat jako nástroje k posílení postavení komunit (Caswell 2021) i jako „osvobozující práci s pamětí“ (Gould a Harris 2014). Tato výstava se snaží postavit se zapomínání a selektivní paměti v postsocialistickém českém a slovenském kontextu čelem a ptát se, čí příběhy oficiální archivy i kolektivní paměť obsahují. Jak funguje postava umělce coby archiváře (Foster 2004) v místních soudobých dějinách umění?
Československo-vietnamská pracovní výměna byla od roku 1967 nejprve projevem „socialistické hospodářské pomoci“ a od poloviny sedmdesátých let měla sloužit také zájmům a potřebám československých firem (Alamgir 2014). Quynh Trang Tran si při práci pro Pamäť národa všimla, že přestože má tato instituce jednu z nejrozsáhlejších evropských sbírek pamětnických vzpomínek, mnoho vietnamských příběhů neobsahuje. Po vlastnímu bádání v rodinných archivech zachytila migraci svých rodičů do Československa v keramickém díle New Hope (Nová naděje; 2021), jež znázorňuje všechny kusy oblečení, které si její matka mohla sbalit na cestu. Video obsahuje i vzpomínky babičky, která po emigraci matky Quynh Trang do Československa v roce 1986 zůstala ve Vietnamu. Autorka tak ve svém díle odhaluje zapomenuté příběhy a rodinné archivy, aby se vzepřela zapomínání na minulost své rodiny. Příběhy migrantů z Vietnamu, kteří do Československa přijeli v sedmdesátých a osmdesátých letech zachycuje i dílo Leftover bodies* (Zbylá těla) Kvet Nguyen. Ta vzpomínky vybírá z komunitního archivu slovenské jazykové školy pro migranty v Sološnici, dává hlas vietnamským výměnným pracovníkům a jejich příběhy začleňuje do kolektivní paměti československých dějin. Hlasy zpívajících vietnamských dělníků (nalezené v zapomenutých televizních archivech) ve výstavním prostoru rezonují jako zhmotněné stíny minulosti. Po pádu socialismu měli Vietnamci v Československu pracovat až do vypršení svých smluv a do roku 1995 postupně opustit zemi. Solidaritu v postsocialistickém kontextu devadesátých let nahradily rasizující diskurzy a zvýšený počet útoků skinheadů, což dílo ilustruje prostřednictvím výňatků z dobového tisku. Projekt Kvet Nguyen tak vypovídá o „zbylých tělech“, jejichž příběhy kolektivní paměť a oficiální československé archivy často opomíjejí.
Hal Foster mluvil v roce 2004 o „archivním impulsu“ jako o nové tendenci v současném umění, popsal přechod od „vykopávek“ k „místům výstavby“ a zdůraznil potenciál odklonu od melancholických a traumatických dějin k budování nových míst paměti. Tato výstava prostřednictvím práce s rodinou (Quynh Trang Tran) a s archivy komunity (Kvet Nguyen) rekonstruuje ztracené vzpomínky, zkušenosti a příběhy vietnamské diaspory v České republice a na Slovensku, a přispívá tak k diferencovanější a různorodější kolektivní paměti. Tyto „akty paměti“ jsou výzvou pro „amnézii a politicky dusivé prostředí“ a my je potřebujeme jako vzduch, „abychom mohli dýchat“. (Huyseen 2022: 19)
Kvet Nguyen (Hoa Nguyen Thi) je vizuální umělkyně a v současné době doktorandka na Katedře fotografie a nových médií (Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě). Je laureátkou Ceny Oskára Čepana 2024. Pravidelně vystavuje v Evropě i jinde a své dílo prezentovala v Kanadě i ve Vietnamu. Tématům jinakosti a identity se aktivně věnuje i mimo své umělecké projekty. V roce 2018 například společně s reportéry z Denníku N připravila reportáž o Vietnamcích na Slovensku, jež získala Novinářskou cenou. Je autorkou knihy Všetko, čo nás spája (2024), která vypráví příběh migrace její rodiny i její dospívání jako slovenské Vietnamky. Její dílo Archive of returns (Archiv návratů; 2021) je součástí sbírky Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.
Quynh Trang Tran je absolventka Ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Keramiku ve své tvorbě ráda kombinuje s novými médii. Díky svým pracovním zkušenostem ze sbírky skla a keramiky v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze získala jedinečný vhled do historie keramické výroby v Čechách. Je autorkou keramického pomníku Pocta Heleně Johnové, který byl v roce 2022 instalován v parku u třídy Dr. Edvarda Beneše v Soběslavi. Její dílo je zastoupeno ve sbírce stálé expozice Moravské galerie – Uměleckoprůmyslového muzea v Brně.
Denisa Tomková, Ph.D., je odborná asistentka na Katedře teorie umění a tvorby Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V nakladatelství Bloomsbury jí vyjde monografie Empowering Aesthetics. Contemporary Art from Post-Socialist Central Europe (2025).
vystavující: Kvet Nguyen & Quynh Trang Tran
kurátorka: Denisa Tomková
Bibliografie
Alamgir, A. (2014), ‚Recalcitrant Women: Internationalism and the Redefinition of Welfare Limits in the Czechoslovak-Vietnamese Labor Exchange Program‘, Slavic Review, 73(1), s. 133–155.
Caswell, M. (2021), Urgent Archives. Enacting Liberatory Memory Work, Routledge.
Foster, H. (2004). ‚An Archival Impulse‘ in October, sv. 110, s. 3–22.
Gould, C. a Harris, V. (2014), Memory for Justice in Nelson Mandela Foundation, k dispozici online: https://www.nelsonmandela.org/uploads/files/MEMORY_FOR_JUSTICE_2014v2.pdf
Huyssen, A. (2022) Memory Art in the Contemporary World. Confronting Violence in the Global South, Lund Humphries.*Partridge, D. (2012), Hypersexuality and Headscarves: Race, Sex and Citizenship in the New Germany, Indiana University Press, in Schwenkel, C. (2019), ‚Vietnamese in Central Europe: An Unintended Diaspora‘, Journal of Vietnamese Studies 12, č. 1, s. 1–9.
–––
Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Městské části Praha 3, Ministerstva kultury a Státního fondu kultury České republiky. Za podporu srdečně děkujeme.
