Čím se řídit ve světě, jehož fungování je stále obtížnější přehlédnout, a přesto stále složitější pochopit? Každodenní zkušenost je čím dál výrazněji organizována technologickými systémy a mediálními prostředími, jejichž mechanismy i mocenské zájmy zůstávají z velké části skryté. To, co se k nám dostává, neurčují pouze algoritmy filtrující informace, doporučující obsah a předvídající preference, ale také politické, ekonomické a institucionální rámce, v nichž média a digitální platformy fungují. Ty se tak postupně podílejí na tom, čemu věnujeme pozornost, čemu důvěřujeme, po čem toužíme i jak si představujeme vlastní budoucnost. Sociální sítě zároveň vytvářejí nepřetržitý proud návodů, obrazů a zkušeností druhých, vůči nimž vztahujeme vlastní život. Orientace ve světě se tak stále častěji odehrává prostřednictvím rozhraní, datových modelů a distribuovaného online vědění. 

Vedle této technicizace každodennosti se však znovu a znovu obracíme k praktikám, které slibují dát nejistotě určitý řád: k rituálům, věštění, manifestaci, léčivým rostlinám nebo nejrůznějším návodům na život. Mnohdy přitom putují stejnými kanály jako ostatní online obsah a stávají se součástí stejného prostředí doporučovacích algoritmů, influencerství, self-help kultury nebo komunitního sdílení znalostí. Nejde proto jednoduše o návrat k předmoderním formám spirituality ani o únik z technologicky zprostředkované reality. Starší způsoby vztahování se k tělu, okolnímu světu a budoucnosti se proměňují spolu s médii, která je přenášejí. Rituální gesto může nabýt podoby virálního trendu, věštba se potkává s algoritmickou predikcí a osobní zkušenost s anonymním proudem obrazů a informací.

Modernita se současně ustavovala skrze vytlačování určitých způsobů poznávání světa. S racionalizací a disciplinací těla byly marginalizovány praktiky spojené s magií, léčitelstvím, bylinami či ženským a komunitně předávaným věděním. Jejich současná přítomnost proto nepředstavuje prostý návrat něčeho ztraceného. Spíše otevírá otázku, v jaké podobě se tyto praktiky vracejí a co se s nimi děje ve chvíli, kdy vstupují do prostředí sociálních sítí, datové abstrakce a technologických infrastruktur. Výstava zasazená do tohoto kontextu sleduje, jak se spirituální narativy a mytologické motivy rekonfigurují prostřednictvím současných technologií a vizuálních jazyků.

Jednu z možných cest představuje vědění, které nevzniká abstraktně, ale skrze dlouhodobý vztah k rostlinám, tělu, místu a ostatním lidem. Projekt Trhaly*i jsme spolu od anto_nie propojuje herbář, receptář, osobní vzpomínky, rozhovory, výluhy a digitální rozhraní a sleduje způsoby, jimiž se znalosti uchovávají, proměňují a předávají. Ve výstavním prostoru se tato rovina dále rozvíjí prostřednictvím baru s fermentovanými nápoji a dalšími recepturami, které převádějí bylinné vědění do sdílené, tělesně zakoušené praxe. 

Touha poznat nebo alespoň ovlivnit vlastní budoucnost se naproti tomu odehrává uvnitř infrastruktury, která naše další kroky sama nepřetržitě předvídá. Ve videu POV: Time To Influence Your Targeted Ads nechává Ginevra Petrozzi účastnice svého workshopu vyslovovat do chytrého telefonu jejich „dokonalou budoucnost“ v přítomném čase. Gesto známé z manifestace se tak propojuje s internetovou představou, že naslouchající zařízení lze přimět ke změně doporučujícího algoritmu. Telefonní zařízení se ocitá v pozici současného orákula: z fragmentů přítomnosti vytváří obraz toho, co má přijít, a tento obraz následně vstupuje zpět do našich rozhodnutí. Hranice mezi věštěním a technologickou predikcí se tak stává méně samozřejmou.

Potřeba projít zkouškou, překonat vlastní strach nebo prostřednictvím určité zkušenosti dospět k proměně má zase strukturu iniciačního příběhu. Právě s ní pracují Michaela Kozáková a Veronika Poslední ve videu I went to Brtník-Lhotka to fight a bear and this is what happened. Výprava za konfrontací s medvědem v sobě spojuje archetypální motiv střetu s nebezpečím s logikou internetového challenge a současného vyprávění o sebeproměně. Cesta se ale postupně větví do absurdních a surrealizujících situací, v nichž se prolínají krajina, mezilidské vztahy, environmentální úzkost, esoterické praktiky i digitální imaginace. Lineární struktura iniciačního příběhu se přitom rozpadá: konfrontace s medvědem přestává být jednoznačným cílem a stává se součástí vyprávění, v němž se různé způsoby hledání orientace a osobní proměny navzájem překrývají.

BIO: