19. 6. 2024 – 16. 08. 2024, vernisáž 18. 6. 2024 19h
Na sexuálně pracující většinová společnost nahlíží skrze kulturně zažité stereotypy, které vedou k předsudkům a opovržení. Práce sexuálních pracovnic a pracovníků se přece týká jen okrajové společnosti, před kterou zavíráme oči a předstíráme, že neexistuje. I uvnitř feministických kruhů se můžeme setkat s názorem, že sexuální práce je násilí proti ženám. A debaty o ní většinou probíhají bez účasti sexuálních pracujících, i přestože si nárokují právo rozhodovat o jejich tělech.
Výstavní projekt Peripheral Corporalities umělkyň Yarli Allison a Letizie Miro směřuje dovnitř této komunity a zkoumá osobní i kolektivní zkušenosti sexuálního pracovnictva. Prostřednictvím sesbíraných skutečných příběhů se umělkyně snaží vytvořit nuancovaný obraz sexuální práce. Zaměřují se na utváření identity, sdílení traumat, zpochybňují stereotypy a místo toho vyprávějí sny těch, kteří formují nadějnou kolektivní imaginaci současného demimondu.
V kulisách zinscenovaného pokojíčku dokreslujícího intimní atmosféru umělkyně prezentují formou dvoukanálové videoinstalace společné video This is not for Clients, které zve návštěvnictvo do vnitřního světa Letizie Miro, poskytovatelky eskortních služeb. Ve videu, které vychází z jejích osobních zkušeností, se mísí ekonomické a politické argumenty s melancholií, vztekem, radostí a krásou. Snímek zároveň nepřichází s jednoduchým zobrazením, které by se mohlo nabízet – s glorifikací či viktimizací –, ale nabízí mnohost a hloubku myšlenek a emocí.
Naději a optimismus nachází Letizia Miro spolu s dalšími až uvnitř komunit sexuálního pracovnictva s jejichž členstvem vede rozhovory, vzájemně si sdílí své zkušenosti a názory, tak jako nyní i s námi. Jsou v tom spolu. Na oslavu jejich odolnosti a naděje skládá báseň Peripheral Corporalities, v níž doslovně používá jejich hlasy a osvětluje jejich agendu, kde osobní je politické. Politické se mění v naději a utopii, které se pro ně stávají důležitější než kdy jindy. Pokud se ti na okraji, neprivilegovaní současnými systémy, nebudou držet svých utopií a svých těl, vlastních příběhů a psaní vlastních narativů, kdo bude?
Yarli Allison (she/they) se narodila v Kanadě a je hongkongského původu. Působí ve Velké Británii a v Paříži, v umění zastává interdisciplinární přístup, v němž se setkává sochařství, instalace CGI (VR/AR/3D modely/hry), pohyblivé obraz, kresba, poezie, tetování a performance.
V roce 2017 absolvovala magisterský obor sochařství na Slade School of Fine Art na University College London a v tomtéž roce získala ocenění v rámci stipendia Yitzhaka Danzigera. Yarlina díla z let 2021-22 byla vystavena v institucích jako Tai Kwun Contemporary, LINZ FMR, FACT Liverpool, Barbican Centre v Londýně, Institute of Contemporary Arts: ICA v Londýně a V&A Museum v Londýně.
Letizia Miro je katalánská básnířka a autorka erotických textů žijící v Londýně. Skrze experimentální psaní zkoumá queer erotiku, ztělesnění a touhu. Vydala například texty „Victorian House Share“ v Propel Magazine (2023), „The Perfect Circle“ v „The Gossip Issue“ časopisu Glanta (2022), „Hotel with a View“ v Kritiker „The Reality Number“ (2022) a „Ways of Seeing Porn“ v MAI Magazine.
Se svou poezií vystupovala na různých událostech, například European Poetry Festival a Queer Festival of Poetry, objevila se na kolektivních výstavách jako „Decriminalised Futures“ v Institute of Contemporary Arts v Londýně. Její zájem o kolektivní vyprávění dokládá spolupráce na projektech jako „Working from Home“s Yarli Allison v Hoax Magazine a „Migrant’s Monologues“ s Karessou Malaya v Espacios Transfronterizos.
vystavující: Yarli Allison & Letizie Miro
kurátorka: Anežka Januschka Kořínková
Galerie je otevřena každý týden čtvrtek až sobota, vždy od 11 do 19 hod.
Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy, Městské části Praha 3, Ministerstva kultury a Státního fondu kultury České republiky. Za podporu srdečně děkujeme.
