28.10.2021 – 20.11.2021

V éře neustále sílícího individualismu jsme nikdy nebyli/y izolovanější a deprimovanější z našich tužeb a fantazií. Dovolit si denní snění je jako romantická utopie. Stojí před námi dva světy. Technologie a výzkumy zkoumají naši míru spokojenosti, kdo je na světě nejšťastnějším národem, kdo má lepší pop kulturu, kde se můžeme bavit, vzájemně se radovat, abychom byli/y ukojeni/y a šťastni/y. Nové způsoby jsou možná kvantifikovatelné a měřitelné, ale bída duše, těla a mysli je bezbřehá. Svoboda je totiž mimo jiné vědomí našich tužeb. Umělkyně Èv van Hettmer se narodila v Československu a svým přístupem k malbě rozbíjí veškerá doposud platná stereotypní pravidla. V jejích tématech se opět objevuje osobní zkušenost, která rezonuje s kolektivním myšlením = často žen. Tabu, která představuje divákovi, jsou na první pohled hravá a divoká, plná čtení mezi řádky, na ten druhý jsou však pevně radikální. Dává divákovi facku výraznou paletou barev (růžové, oranžová) a těsně před koncem jej odrovná svým pevným statementem. Hettmer otevírá Pandořinu skříňku, ve které probíhá zneužívání, odmítání, zacházení s ženským tělem jako objektem touhy, který využívají patriarchální mocenské síly nejen v uměleckém světě, a reaguje na to trefnou, strohou křivkou štětce – ať již v podobě textu či stylizovaných předmětů každodenní potřeby. Otázky jak být ženou, umělkyní či matkou řeší za nás za všechny.  Autorka žije a tvoří v Hamburku. Absolvovala Akademii výtvarných umění ve Vídni a Hamburku. Umělkyně Sophie Utikal má kolumbijské kořeny, ze kterých vychází osobitá umělecká praxe v rámci tradičního materiálu – ručních textilních výšivek. Za pomoci barevné smyslové palety, která je divákovu oku příjemná, výšivky ambivalentně odkazují na kritickou otázku v naší společnosti – hodnocení barevného těla. Osobní se zde stává politické – z osobního příběhu plného pocitů bolesti, traumat, vyrovnávání se, migrace či naopak příjemných zkušeností se stává příběh všech žen, které musely podlehnout stejnému hodnocení a problémům. Dekolonizační perspektiva je v textilních pracích zaznamenána velmi křehkým, citlivým vnímáním fyzické zkušenosti a nasloucháním vlastní tělesnosti.  Autorka žije a tvoří v Berlíně. Absolvovala Akademii výtvarných umění ve Vídni.

kurátorka Tea Záchová