Výstava vychází z předpokladu, že realitu nelze stabilně rozdělovat na vnitřek a vnějšek, povrch a hloubku ani na osobní a systémové. Spíše jde o porézní pole, v němž dochází k neustálému prosakování mezi jednotlivými vrstvami. To, co má zůstat skryté, se dříve či později manifestuje na povrchu, nikoli jako transparentní sdělení, ale jako něco neuchopitelného, co narušuje stabilitu významu. Název Bleed Through se dá přeložit jak jako prosáknutí, tak i jako prokrvácení, tedy jako nepříjemný průchod časovou fází, v níž se potlačované stává nevyhnutelně viditelným. Výstava se soustředí právě na tento moment, kdy nahromaděný stres, násilí a strukturální disbalance překračují absorpční kapacitu systémů i těl a vstupují do přítomnosti jako jejich imanentní důsledek.

V takto destabilizovaném poli se realita nerozpadá pouze do fragmentárních obrazů a afektivních atmosfér, ale také do podob, které umožňují uchopit to, co nelze (zatím) pochopit. Strach zde nefunguje pouze jako afekt, ale jako způsob organizace zkušenosti. Historicky je externalizován do figur, které umožňují jeho pojmenování a zároveň poskytují distanci. Monstra, duchové či hororové postavy tak fungují jako projekční plochy. Nejde o fantazii v úzkém smyslu, ale o kognitivní a kulturní mechanismus, skrze který se strukturují hranice mezi přijatelným a nepřijatelným. V tomto smyslu monstrózní neoznačuje výjimečné, ale to, co bylo vytlačeno mimo symbolické zpracování a vrací se v jiné formě.

Videoinstalace Anny Engelhardt Towards Dissolution zasazuje tuto dynamiku do prostředí italské ropné rafinerie, kde se ruská ropa „pere“ a uvádí na evropský trh. Zatímco se Engelhardt prochází mezi výpary a nádržemi sicilské rafinerie, odhaluje infrastrukturu jako prostor, v němž se násilí kumuluje a mění svou podobu. Rafinace má za cíl zneviditelnit násilné podmínky těžby. Pohled na tělo vystavené tomuto prostředí ukazuje, že tento proces nikdy není hermeticky uzavřený. Materiál zůstává nestabilní, proniká ochrannými vrstvami, ulpívá na površích a zanechává stopy, které nelze zcela odstranit. Dochází k prosakování, při němž se oddělené roviny znovu propojují a vystupují na povrch v podobě kontaminace. Projekt vznikl během rezidence Fondazione Studio Rizoma za podpory Giulie Colletti.

Tina Bxtq tematizuje obdobný proces na úrovni individuální tělesnosti prostřednictvím kostýmu z performance Postangelic a keramických objektů zobrazujících roztomilé, avšak rozpitvané hybridní organismy. Tělo zde není chápáno jako uzavřená entita, ale jako propustná membrána, která absorbuje i vylučuje, stabilizuje i selhává. Estetika roztomilosti funguje jako ambivalentní povrch, jenž současně zakrývá i akcentuje přítomnost abjekce. Fragmentace, otevřenost a zranitelnost forem narušují představu těla jako celistvého a autonomního subjektu a ukazují jej jako místo, kde se protínají individuální zkušenost a širší strukturální tlaky.

BIO:

Anna Engelhardt
Anna Engelhardt (*1996) je audiovizuální umělkyně a spisovatelka působící v Londýně. Ve své tvorbě se snaží dávat filmovou podobu hauntologickým stopám informací, které zůstávají v důsledku materiálního násilí. Zabývá se prostředími, jež vyrůstají ze struktur těžby, okupace a vyvlastňování. Její díla, v nichž se objevují fiktivní postavy uvězněné v těchto toxických krajinách, propojují CGI rekonstrukce s archivními záběry do podoby videoinstalací.

Její práce byly uvedeny na mezinárodní scéně, mimo jiné na festivalech a v institucích jako transmediale, HKW, Berlín; ICA, Londýn; Kyjevské bienále; Bienále TEA Tenerife; Národní galerie umění, Vilnius; BFI London Film Festival; Henie Onstad Triennial for Photography and New Media, Oslo; Steirischer Herbst, Štýrský Hradec; V.O Curations, Londýn; B3 Biennial of the Moving Image, Frankfurt; a Mezinárodní festival krátkého filmu v Oberhausenu.

Její eseje, které jsou nedílnou součástí jejího uměleckého výzkumu, byly publikovány v e-flux, The Funambulist, NERO a u nakladatelství Spector Books. Její tvorba byla oceněna také rezidenčními pobyty a granty, například Transmediale Residency, Berlín (2022), Matadero Madrid Situated Residency (2023), FLAMIN Fellowship organizace Film London (2024) a Film and Video Umbrella FVU New Takes Commission (2025).

Tina Bxtq
Tina Hrevušová (*1998) vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (2018–2023) a studovala na škole KONSTFACK ve Stockholmu. Nyní pokračuje v magisterském studiu na Akademii výtvarných umění v Praze.

Ve své tvorbě propojuje kresbu, keramiku, instalaci a performance, přičemž zkoumá proměnlivost identity a tělesnosti z posthumanistické a queer perspektivy. Tělo chápe jako membránu či kostým, který se může rozpadat, regenerovat i transformovat.

Její práce často nesou efemérní, teatrální charakter a vytvářejí prostředí oddělené od každodennosti. Důležitý je pro ni pojem „abject“, tedy to, co je nejednoznačné či zneklidňující, a tím rozostřuje hranice mezi známým a cizím, přitažlivým a odpudivým. V performancích a kostýmech rozvíjí osobní mytologie s přesahem do kolektivních významů.